21 C 133/2025-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřel žalovaný s žalobkyní dne , datum, smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím webových stránek www.coolcredit.cz. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši , částka, (dne , datum, částka ve výši , částka, a dne , datum, částka ve výši , částka, ). Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši , částka, s tím, že jistina a poplatek byly splatné dne , datum, . Žalovaný však své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas. Žalovaný do dne podání žaloby na svůj dluh uhradil částku , částka, , o kterou byla ponížena smluvní pokuta. Smluvní pokuta podle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, činí celkem , částka, (smluvní pokuta ponížená o částku , částka, ). Celková výše dluhu žalovaného tak činí , částka, a je tvořena jistinou a poplatkem ve výši , částka, a dále náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž dodatkem ke smlouvě ze dne , datum, došlo k navýšení zápůjčky o částku , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky v celkové výši , částka, vrátit nejpozději do , datum, spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, . Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 3 819 %. Pro případ prodlení žalovaného s plněním jeho závazků si smluvní strany v čl. 2.3 Smlouvy sjednaly právo žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a zároveň zákonný úrok z prodlení ve výši 13,25 % ročně z dlužné částky a dále náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši , částka, za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Dle čl. 2.1 Smlouvy jsou nedílnou součástí Smlouvy všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Ze smlouvy a čl. 2.9 až 2.13 všeobecných obchodních podmínek, vyplývá, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem elektronickými prostředky na dálku. Z výpisu z běžného účtu bylo soudem zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, (celkem , částka, ). Upomínkami ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu. Dne , datum, adresovala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, včetně dodatku ke smlouvě ze dne , datum, zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni spolu s jistinou i poplatek ve výši , částka, . Lze tak konstatovat, že smluvní strany spolu sjednaly hotovostní úrok ve výši , částka, . Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/měnová a finanční statistika/měnová statistika/b úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v červnu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o zápůjčce, činily v průměru 9,09 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o zápůjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba 3 819 % tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o zápůjčce týkající se ostatního nežli jistiny, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z., absolutně neplatné.9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku (hotovostního úroku) způsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce či nikoliv. Dle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou zápůjčku. Podmínkou uzavření smlouvy o zápůjčce ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o zápůjčce nebyl sjednán úrok, případně jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným včetně dodatku ze dne , datum, je neplatná jako celek.10. Ohledně nároku na zaplacení částky , částka, coby účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z předložených upomínek je zřejmé, že se jedná o pět ve velmi krátké době po sobě zaslaných upomínek téměř shodného znění, když jediný rozdíl je vždy v datu vyhotovení upomínky a výši aktuální dlužné částky. Soud má za to, že požadované náklady ve výši , částka, za každou z pěti nijak nepersonalizovaných upomínek vyhotovených pouze v rozestupu jednoho či dvou týdnů, vždy pouze s uvedením vyšší dlužné částky, nelze považovat za účelně vynaložené náklady. Náklad ve výši , částka, na vyhotovení formulářové upomínky, navíc bez jakýchkoli specifických informací vážících se ke konkrétnímu závazku mezi žalovaným a žalobkyní zdaleka neodpovídá obvyklým nákladům spojeným s upomínáním dlužníka. Dále je třeba konstatovat, že opakované upomínání žalovaného s tak krátkým časovým odstupem s největší pravděpodobností nepovede k úhradě dluhu žalovaným. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že naúčtované náklady na upomínání v celkové výši , částka, jsou nepřiměřeně vysoké i ve srovnání s celkovou výší vymáhané pohledávky a vzbuzují pochybnosti, zda danou částkou mají být pokrývány náklady reálně vynaložené nebo zda mají spíše sloužit k dalšímu navyšování dlužné částky a zvýšení zisku žalobkyně na úkor žalovaného, který se patrně nachází v nepříznivé finanční situaci.11. S ohledem na výše uvedené proto soud dospěl k závěru, že shora požadované náklady na upomínání nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 2