1 C 141/2025-18 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 %. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , z podaného výpisu o provedené platbě a sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně, poskytla žalovanému úvěr v celkové výši , částka, a žalovaný se zavázal vrátit částku , částka, , která se skládala z jistiny ve výši , částka, a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, . Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Výše roční procentní sazby činila 5 809,21 % za celý úvěr. Žalobkyně si dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá od , datum, do , datum, v částce , částka, , když splatnost úvěru nastala dne , datum, .5. Z tvrzení žalobkyně dle obsahu žaloby dále vyplynulo, že žalovaný na uvedený úvěr nezaplatil ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.8. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v září 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,70 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 5 809,21 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního než-li jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) je předmětem podnikání žalobkyně. Žalobkyně tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán daný úrok případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, , uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.11. Dále soud konstatuje, že žalovaný uzavřel smlouvu prostřednictvím internetových stránek www.rerum.cz, na které si vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu do žádosti o úvěr. K ověření uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 52313 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. K tomu soud uvádí, že uzavřená smlouva však nesplňuje požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost nelze na smlouvu rovněž hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaný řádně dle stanovených norem nepodepsal a smlouva je tak i z tohoto důvodu neplatná. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, vyplynulo, že žalovaný je skutečně majitelem účtu č. , č. účtu, , kdy na tento účet byla dle tvrzení žalobkyně a potvrzení banky poukázána částka , částka, , a toto číslo účtu uvedl žalovaný i při sjednání úvěru.12. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Pokud žalovaný na předmětný úvěr nezaplatil ničeho, má povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši , částka, . Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne , datum, označeným jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu do tří dnů od dané výzvy. Dodejka s odesláním výzvy je z data , datum, . S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně za období o