1 C 149/2025-26 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovanou.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , a rozkladu splátek, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 19,48 % ročně, a to v 11 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Celkově mělo dojít k úhradě částky , částka, , a to včetně vypůjčené jistiny, úroků a nákladů souvisejících s úvěrem. Ve smlouvě bylo ujednáno, že v případě prodlení žalované nejméně se dvěma splátkami, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit a zároveň požádat o úhradu celého zůstatku. Tohoto právní předchůdkyně žalobkyně využila dne , datum, , kdy od smlouvy odstoupila, jak je zřejmé z odstoupení od smlouvy. Tím se stal nesplacený zůstatek splatným. Z rozkladu splátek vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku , částka, . RPSN smlouvy činila 19,48 %. Dne , datum, byla žalované odeslána předžalobní upomínka ze dne , datum, , ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do , datum, . Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná na uvedený úvěr po datu , datum, nezaplatila ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele měla být žalované sdělena dopisem s názvem oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , když však k tomuto nebyl doložen doklad o odeslání.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně.9. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované. Žalobkyní bylo sice tvrzeno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalované splácet úvěr dle registru SOLUS, insolvenčního rejstříku, registru CRIF a získáním informací přímo od žalované, avšak tyto listiny k důkazu předloženy nebyly a navíc bylo z nich jasně patrno, že si poskytovatel úvěru nenechal zaslat ani mzdový výměr, ani výpisy z účtu a spokojil se pouze s prohlášením žalované. Soud má tak za to, že úvěruschopnost žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně zkoumána a posouzena. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla.12. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Pouze pro úplnost soud podotýká, že uzavřenou smlouvu by posoudil i jako absolutně neplatnou z hlediska požadavku na její podpis v elektronické podobě, neboť smlouva, o níž žalobkyně tvrdí, že byla uzavřena písemně dle názoru soudu nesplnila podmínky ohledně elektronického podpisu, neboť nebyly splněny požadavky uvedené v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, když úvěr byl poskytnut prostřednictvím komunikace na dálku, když k podpisu smlouvy žalovanou mělo dojít unikátním kódem č. , hodnota, , a tím tedy mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky pak odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb. o elektronickém podpisu, účinný od , datum, , který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce účinné od , datum, (dále jen „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. V průběhu procesu uzavření tvrzené úvěrové smlouvy nebyl obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Žalobkyně tedy dostatečně neosvědčila, že podpis žalované je jednoznačně spojen s podepisující osobou tedy s žalovanou. Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. sice písemnou formu nevyžaduje, neboť požadavek na její formu vznesený v § 104 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinném od , datum, nesplnění této povinnosti nesankcionuje neplatností, nicméně v předmětné věci však žalobkyně tvrdila, že smlouva uzavřena písemně byla a v tomto případě by pak musela být žalovanou podepsána. To však v řízení prokázáno nebylo. S ohledem na tuto skutečnost nelze z tohoto hlediska na smlouvu o úvěru hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaná řádně dle stanovených norem nepodepsala a smlouva je tak i z tohoto hlediska neplatná.13. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně