20 C 304/2025-22 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Smlouva byla uzavřena distančně, na základě žádosti žalovaného prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen v období , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, , a to v celkové výši , částka, . Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně po žalovaném požaduje částku ve výši , částka, skládající se z jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, , dále žalobkyně požaduje po žalovaném částku ve výši , částka, představující smluvní pokutu z prodlení žalovaného. Dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, k dnešnímu dni ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. do datové schránky žalovaného uvedené v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení souhlasila a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Z žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „flexi půjčka“ č. , hodnota, uzavřené dne , datum, distančním způsobem mezi žalovaným a žalobkyní (dále jen „Smlouva“) poskytla žalobkyně žalovanému dne , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši , částka, . Uvedené skutečnosti, tedy, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný a v uvedeném období byly na tento účet převedeny peněžní prostředky v celkové výši , částka, potvrdila k dotazu soudu i banka. Sjednána byla ve Smlouvě pevná denní úroková sazba ve výši 1,066 %, datum splatnosti první denní splátky bylo stanoveno dne , datum, , datum splatnosti úvěru bylo stanoveno dne , datum, , celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla stanovena ve výši 1,99 % z čerpané částky. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, tzv. RPSN, je ve smlouvě uvedena ve výši 2 051,60 %. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně informovala žalovaného emailem ze dne , datum, o prodlení s úhradou nejstarší splátky v délce 95 dnů s tím, aby dluh okamžitě uhradil, a současně v tomto emailu žalobkyně v souladu s čl. 7 odst. 1 Smlouvy vypověděla Smlouvu, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Dne , datum, se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradu celého úvěru ve výši celkem , částka, , který se skládá z jistiny ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, . Podle čl. VIII odst. 1 Smlouvy požaduje žalobkyně po žalované v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které je žalovaný v prodlení, přičemž žalobkyně uplatňuje nárok na smluvní pokutu po žalovaném pouze za prvních 90 dní prodlení žalovaného, tj. za období , datum, . 2024 do , datum, v celkové výši , částka, . Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky sepsanou dne , datum, , a to do 3 dnů. Žalovaný ničeho neuhradil.5. Z veřejně dostupné databáze vedené Českou národní bankou: Statistická data / Měnová a finanční statistika (dále jen „ARAD“), konkrétně sestava 1144, s názvem „Korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR – nové obchody“, soud zjistil, že průměrná úroková sazba pro spotřebitelský úvěr s fixací úrokové sazby nad 1 rok do 5 let včetně poskytovaný domácnostem v únoru 2025 činila 8,16 %, úroková sazba pro revolvingové úvěry v v únoru 2025 činila 14,70 %. V souladu s konstantní judikaturou by bylo možné akceptovat maximálně trojnásobek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), tj. v daném případě 24,48 % průměrné úrokové sazby pro spotřebitelský úvěr, 44,1 % pro revolvingový úvěr. Zápůjční úroková sazba uvedená ve Smlouvě ve výši 1,066 % denně, tj. 389,09 % ročně, tak převyšuje průměrnou úrokovou sazbu více 47krát (spotřebitelský úvěr) a více jak 26krát (revolvingový úvěr). Předpokládaná výše RPSN činí dle Smlouvy výši 2 051,60 %. Z veřejně dostupné databáze ARAD, konkrétně sestava 1193, soud zjistil, že tzv. Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami obyvatelstvu v ČR činila na spotřebitelský úvěr v únoru 2025 výši 6,23 %, tj. RPSN uvedená ve smlouvě je více jak 329krát vyšší.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.8. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům. Smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní soud hodnotí jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovaným) uzavřel podnikatel (žalobkyně) ve smyslu § 420 a násl. o. z., a spotřebitel jako slabší strana tak požívá zákonné ochrany. Soud se tedy zabýval hlediskem souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 a násl. o. z. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.14. Žalobkyně jako nebankovní instituce poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana.15. Soud se dále zabýval tím, zda neplatná ujednání o úroku a dalších poplatcích lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, avšak dospěl k závěru, že nikoli, neboť poskytování zápůjček (úvěrů) je předmětem podnikání žalobkyně, pročež by bez ujednání o úroku a dalších poplatcích, jakož i ujednání o smluvní pokutě, v souhrnu představujících zisk žalobkyně, k uzavření smlouvy o zápůjčce nedošlo. Soud hodnotí takové jednání jako obecně nespravedlivé a zjevně se příčící dobrým mravům, a shledává tak Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou.16. Vzhledem k tomu, že smlouvu jako celek shledává soud pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatnou, považuje soud za absolutně neplatné i ujednání o smluvní pokutě.17. Žalovaný je tak povinen z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následuj