21 C 190/2025-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi původním věřitelem - společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, s variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se naopak zavázal poskytnutý úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím komunikace na dálku na webových stránkách původního věřitele, kde žalovaný nejdříve podal žádost o úvěr. Po zvolení podmínek úvěru a jejich potvrzením pomocí zaslaného SMS kódu, byla žádost o úvěr považována za podanou. Po prověření úvěruschopnosti byl žalovaný ze strany původního věřitele informován o rozhodnutí mu úvěr poskytnout. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka od společnosti , právnická osoba, . postoupena nejdříve na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, a následně nabyla pohledávku za žalovaným žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Provedenými listinnými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostně na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit, a to do 30 dnů od jeho poskytnutí. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba 36,5 %, datum splatnosti úvěru bylo stanoveno dne , datum, , úroky byly stanoveny ve výši , částka, a poplatek za úvěr ve výši , částka, . Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) byla ve smlouvě uvedena ve výši 773,59 %. Z potvrzení o provedené transakci bylo zjištěno, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne , datum, na jeho účet č. , č. účtu, , který se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném poskytnuté finanční prostředky spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty ke splacení, tj. od , datum, , a dále poplatky v celkové výši , částka, představující řádný úrok ve výši , částka, dle čl. II. odst. 1 Smlouvy, poplatek za úvěr ve výši , částka, dle čl. II. odst. 1 Smlouvy, poplatek z administraci ve výši , částka, dle čl. VI. odst. 1. pododst. 1. 3. podpododst. 1.3.1. Smlouvy, poplatek za upomínky formou SMS a emailových zpráv ve výši , částka, dle čl. VI. odst. 1. pododst. 1. 3. podpododst. 1.3.2. Smlouvy, poplatek za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu ve výši , částka, dle čl. VI. odst. 1. pododst. 1. 3. podpododst. 1.3.2. Smlouvy a smluvní pokutu ve výši , částka, dle čl. VI. odst. 1. pododst. 1. 2. podpododst. 1.2.1. Smlouvy. Celkem se jednalo o částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dne , datum, adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v listopadu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,59 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 773,59 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.10. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne , datum, , odeslaným žalovanému téhož dne, ve kterém mu stanovila k úhradě dluhu lhůtu 7 dnů od odeslání výzvy. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně za období od , datum, do zaplacení.11. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v celkové výši , částka, a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., adv