21 C 211/2025-82 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi původním věřitelem - společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalovaným byly dne , datum, a , datum, uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, , na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, a dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, (celkem , částka, ) s variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se naopak zavázal poskytnuté úvěry splatit do 30 dnů od jejich poskytnutí. K uzavření obou smluv došlo prostřednictvím komunikace na dálku na webových stránkách původního věřitele, kde žalovaný nejdříve podal žádost o úvěr. Po zvolení podmínek úvěru a jejich potvrzením pomocí zaslaného SMS kódu, byla žádost o úvěr považována za podanou. Po prověření úvěruschopnosti byl žalovaný ze strany původního věřitele informován o rozhodnutí mu úvěr poskytnout. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, byly pohledávky od společnosti , právnická osoba, . postoupeny nejdříve na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, a následně nabyla pohledávky za žalovaným žalobkyně na základě smluv o postoupení pohledávek z téhož dne.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Provedenými listinnými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a , částka, , a to bezhotovostně na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal poskytnuté úvěry splatit, a to do 30 dnů od jejich poskytnutí. V obou smlouvách byla sjednána zápůjční úroková sazba 36,5 %, datum splatnosti úvěru bylo v případě první smlouvy stanoveno dne , datum, a v případě druhé smlouvy dne , datum, , úroky byly stanoveny ve výši , částka, a , částka, a poplatek za úvěr ve výši , částka, a , částka, . Roční procentní sazba nákladů (tzv. RPSN) byla v první smlouvě uvedena ve výši 5 395,58 % a ve druhé smlouvě ve výši 773,59 %. Z potvrzení o provedené transakci bylo zjištěno, že oba úvěry byly žalovanému poskytnuty dne , datum, a dne , datum, na jeho účet č. , č. účtu, , který se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvách o úvěru. Žalobkyně požaduje po žalovaném poskytnuté finanční prostředky spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty ke splacení, tj. od , datum, a od , datum, , a dále poplatky v celkové výši , částka, a , částka, představující řádný úrok ve výši , částka, a , částka, dle čl. II. odst. 1 Smlouvy, poplatek za úvěr ve výši , částka, a , částka, dle čl. II. odst. 1 Smlouvy, poplatek z administraci ve výši 2 x , částka, dle čl. VI. odst. 1. pododst. 1. 3. podpododst. 1.3.1. Smlouvy, poplatek za upomínky formou SMS a emailových zpráv ve výši 2 x , částka, dle čl. VI. odst. 1. pododst. 1. 3. podpododst. 1.3.2. Smlouvy, poplatek za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu ve výši 2x , částka, dle čl. VI. odst. 1. pododst. 1. 3. podpododst. 1.3.2. Smlouvy a smluvní pokuty ve výši , částka, a , částka, dle čl. VI. odst. 1. pododst. 1. 2. podpododst. 1.2.1. Smlouvy. Celkem se jednalo o částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Dne , datum, a , datum, adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvy.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít shora uvedené smlouvy o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.7. Soud se dále zabýval platností uzavřených smluv o úvěru ze dne , datum, a , datum, zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v září 2024, tedy v době uzavření smluv o úvěru, činily v průměru 8,92 %. Jestliže pak byly mezi účastníky v této době uzavřeny smlouvy o úvěru, ve kterých byla sjednána roční procentní sazba 5 395,58 % a 773,59 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smluv o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smluv o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavíraných smluv o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smluv o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, a , datum, mezi žalobkyní a žalovaným jsou neplatné jako celek.10. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky v celkové výši , částka, (, částka, + , částka, ), má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že tato požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne , datum, a , datum, , odeslaným žalovanému dne , datum, a , datum, , ve kterých mu stanovila k úhradě dluhu lhůtu 7 dnů od odeslání výzvy. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužné částky neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně za období od , datum, a , datum, do zaplacení.11. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná