21 C 235/2025-18 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností Emma´s , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrokem ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditgo.cz, na které si žalovaný nejdříve zvolil výši úvěru a dobu splatnosti. Následně se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Po ověření identity a úvěruschopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy, kterou žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS 65949, který v daném případě nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila společnost Emma´s , právnická osoba, . pohledávku za žalovaného na žalobkyni.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Provedenými listinnými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostně na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úrokem ve výši , částka, , a to v jednorázové splátce ve výši , částka, . Zápůjční úrokovou sazbu ve výši 36 % ročně a roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 9 055,69 % soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Z potvrzení o provedení transakce ČSOB, a.s. bylo zjištěno, že dne , datum, byla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o úvěru, zaslána právní předchůdkyní žalobkyně částka ve výši , částka, . Uzavřeným dodatkem ze dne , datum, pak byla prodloužena splatnost úvěru do , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dne , datum, adresovala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v květnu 2024, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,86 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 9 055,69 %, tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné.9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. ACE9D/772693, uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek.10. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši , částka, , má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky , částka, s úroky z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení.11. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.12. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši , částka, , neboť žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán. Podle Položky 2 odst. 2 Sazebníku poplatků proto žalobkyni vznikla povinnost doplatit soudní poplatek do výše Položky 1, tedy do výše , částka, (žalobkyně však dosud uhradila pouze , částka, ). Poplatek bude zaplacen na účet soudu č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v celkové výši , částka, a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky , částka, za tři úkony právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opako