11 C 55/2020-93 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se žalobou podanou tomuto soudu dne 28. 2. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 713,76 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, [název práv. osoby], [IČO] (dále jen„ [příjmení]“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu (dále jen„ Smlouva“). Nedílnou součástí této Smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky Banky (dále jen„ Podmínky“), Úrokový lístek Banky a Sazebník Banky. V souladu se Smlouvou a Dispozicemi byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 5 000 Kč. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v Dispozicích ke Smlouvě. Ve Smlouvě a v Dispozicích ke Smlouvě se žalovaná zavázala, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaná zavázala neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaná porušila závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 8 713,76 Kč převedla dne 7.8.2017 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaná byla dle ujednání ve Smlouvě spolu s Podmínkami povinna hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku Banky. Dlužná částka však nebyla ze strany žalované řádně a včas splácena. Banka proto využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne 3.1.2018 zesplatnila ke dni 3.1.2018 a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 8 713,76 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalované řádně a včas uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29 % ročně dle úrokového lístku Banky platného ke dni zesplatnění. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy včetně příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany Banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.10.2019, s účinností ke dni 21.10.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 5.11.2019. Žalovaná byla současně vyzvána k její úhradě žalobci jako novému věřiteli. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil, a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů dle § 101 odst. 3. o.s.ř. V žalobě uvedené skutečnosti má soud za prokázané z žalobcem předložených listin, a to především smlouvy uzavřené mezi žalovaným a [název práv. osoby], o povoleném kontokorentním limitu na běžném účtu žalovaného č. [bankovní účet] ze dne [datum] a z výpisů z tohoto běžného účtu žalovaného za období měsíců duben až srpen 2017, z nichž je zřejmé, že žalovaný neplnil sjednané podmínky kontokorentu, a to především minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50% povoleného limitu, když žalovaný fakticky žádný příjem na předmětném běžném účtu nevykazoval. Banka proto využila svého práva dle Spotřebitelských podmínek kontokorentního úvěru k zesplatnění poskytnutého úvěru a tedy kontokorentu z důvodu porušení této povinnosti a rovněž z důvodu přečerpání kontokorentu a žalovanému tak vznikl dluh ve výši žalované částky, který je povinen ve smyslu § 2395 a následující občanského zákoníku na základě uzavřené smlouvy o úvěru vrátit současnému věřiteli, na něhož banka svoji pohledávku ve smyslu § 1879 a následující postoupila. Z těchto důvodů soud podané žalobě vyhověl, včetně úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením dluhu se váže k výzvě banky na vrácení finančních prostředků ze dne 3.1.2018, v níž byla stanovena 10-ti denní lhůta k plnění. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení částečně zastavil podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, který měl ve věci převážný úspěch, přiznal soud podle § 142a odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř. proti žalovanému náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Tyto náklady představuje odměna advokáta § 14b odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy), tři režijní paušály po 100 Kč, dva úkony (účast u dvou jednání soudu) po 1 500 Kč dle § 7 adv. tarifu, dva režijní paušály po 300 Kč, dále 21% DPH z těchto náhrad a k tomu soudní poplatek 400 Kč, celkem 5 845 Kč.