18 C 291/2020-22 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce [právnická osoba] [anonymizována tři slova] uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku [částka], a to v [anonymizováno] týdenních splátkách á [částka] Smluvní strany se dohodly na smluvním úroku za půjčení peněžních prostředků, odměnu za administrativní činnost a odměnu za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná dlužnou částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila, když uhradila pouze částku [částka], z toho na jistinu [částka], na úrok za sjednanou dobu řádného splácení [částka], za poplatek na administrativní činnost [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka]. Z tohoto důvodu [právnická osoba] [anonymizována tři slova] zaslala žalované postupně výzvy, které zůstaly bez odezvy. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ze [právnická osoba] [anonymizována tři slova] na žalobkyni. Ke dni postoupení činila dlužná jistina [částka] a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka]. Předmětnou dlužnou částku v celkové výši [částka] žalovaná neuhradila ani přes písemnou výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci se žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě. Žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy [číslo] karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek, vč. přílohy [číslo] k uvedené smlouvě, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy vč. dokladu o odeslání, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovanou byla platně sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění ve spojení s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. 5. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr, a to včetně poplatků za sjednání úvěru. Žalovaná tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnila. V souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění, pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru i nárok na úhradu zákonného a smluvního úroku z prodlení, a to dle ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Proto soud žalobě žalobkyně co do těchto částek vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalovanému uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyně opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka], podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.