25 C 59/2020-103 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 17. 2. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil nejprve prvnímu žalovanému povinnost zaplatit mu částku 1 518 Kč s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že první žalovaný jako cestující použil dopravní prostředek městské dopravy provozované žalobcem a na výzvu pověřené osoby se dne 24. 7. 2018 na lince [číslo] neprokázal platným jízdním dokladem či [obec] kartou. Prvnímu žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobci přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč a jízdné po 18 Kč. První žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil. 2. Vzhledem k aktuální judikatuře Ústavního soudu ČR nebyl v dané věci vydáván platební rozkaz a prvnímu žalovanému byl ustanoven opatrovník. 3. Protože následně žalobce navrhl přistoupení dalších účastníků na straně žalované (matky prvního žalovaného), soud usnesením ze dne 1. 10. 2020 č. j. 25 C 59/2020-60 připustil přistoupení na straně žalované. 4. Opatrovník prvního žalovaného navrhl, aby dluh ze strany žalobce byl prominut nebo žaloba zamítnuta. Dodal, že rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte, mají jít dítěti všestranně příkladem. Dítě by nemělo být uvedeným dluhem hendikepováno hned na začátku svého vstupu do života. Matka prvního žalovaného nebyla nijak omezena ve výkonu rodičovské odpovědnosti, přičemž rodiče mají povinnost vykonávat rodičovskou odpovědnost vůči dítěti způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje. Zodpovědní za cestování dětí v MHD jsou proto dle názoru opatrovníka jeho rodiče. S rodinou je opatrovník v pravidelném kontaktu v rámci stanoveného dohledu. S rodinou bylo v minulosti ve věci cestování prostředky v hromadné dopravě jednáno, a to zejména v souvislosti s tím, že byl řešen dluh u dnes již zletilé sestry nezletilého. Matka během jednání uváděla, že děti mají plzeňské karty a ona jim je pravidelně dobíjí. 5. Oba žalovaní se ve věci nevyjádřili a k jednání soudu dne 27. 10. 2020 se bez omluvy nedostavili, ač byli řádně v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) předvoláni jak na adrese jejich zapsaného pobytu v Centrální evidenci obyvatel ČR, tak i na dalších soudem zjištěných adresách. Jednání se neúčastnil ani žalobce a opatrovník prvního žalovaného, oba svoji nepřítomnost řádně omluvili. Soud proto postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 6. Z hlášení o provedené přepravní kontrole a ze záznamu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo ověřeno, že první žalovaný byl dne 24. 7. 2018 v 18:01 hodin zachycen v tramvaji [číslo] to bez platného jízdního dokladu. Uvedl adresu bydliště, záznam o provedené přepravní kontrole podepsal, jeho totožnost byla ověřena dle předloženého občanského průkazu. Dopisem ze dne 20. 3. 2019, který byl zasílán prvnímu žalovanému na adresu, jež při záchytu označil, byl jmenovaný vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (zmíněný dopis včetně vrácené závady v doručení). Výslech nezletilého ani jeho matky nemohl být proveden, neboť se k jednání soudu nedostavili. Dne 8. 4. 2020 opatrovník provedl telefonicky pohovor s nezletilým, který uvedl, že si neuvědomuje, že použil dopravní prostředek bez jízdního dokladu, plzeňskou kartu má a matka mu ji každý měsíc dobíjí. Na dobu přepravní kontroly se nepamatuje, je to téměř dva roky zpátky. Pokud by jel bez dokladu, určitě by o tom matce řekl. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 7. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu. 8. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 9. Podle článku 10 písm. a) smluvní přepravních podmínek, účinných od 1. 1. 2016, za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovují přirážky, a to ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu. 10. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 11. Podle § 858 občanského zákoníku, rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítětem a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání rodičovské zodpovědnosti může změnit pouze soud. 12. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobce s přihlédnutím k ustanovení § 2550 a násl. občanského zákoníku jako důvodný, neboť, jak bylo prokázáno z předložených listinných důkazů, první žalovaný tím, že využil ke své přepravě dopravní prostředek žalobce, konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2550 a násl. občanského zákoníku, což nebylo v řízení sporováno, jeho povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu žalobce a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu žalobce, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona [číslo] v ustanovení § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. 13. Protože na straně žalované v posuzované věci figuruje nezletilý, který jel bez platného jízdního dokladu, je třeba řešit věc i s přihlédnutím k rozhodnutí Ústavního soudu ČR, které se týká právě přepravy nezletilých osob (nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. II. ÚS 1864/16). V návaznosti na citovaný nález je nepřijatelná argumentace, podle které by dítě (v řešeném případě ve věku 14 let) nebylo schopné uzavřít přepravní smlouvu. Ústavní soud se v tomto nálezu jednoznačně vymezil proti dřívějším stanoviskům, kdy bylo třeba řešit, zda dítě je vůbec schopné pochopit smysl úkonu při nastoupení do vozidla a tímto způsobem přepravní smlouvu uzavřít. Podle uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR je nezletilý zpravidla schopen chápat význam povinností mít jízdní doklad, je schopen chápat i možnost sankce a má také možnost zaplacení této sankce ovlivnit (v tomto směru ústavní soud argumentoval á contrario regulačními poplatky). V souzené věci nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by první žalovaný byl nějakým způsobem omezen ve svéprávnosti či nenabyl takové svéprávnosti, aby nemohl uzavřít přepravní smlouvu. Prvnímu žalovanému (nezletilému) bylo tedy uloženo uhradit jízdné včetně úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. 14. Odpovědnost rodičů nezletilého soud posuzoval s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 1775/14. Tímto nálezem Ústavní soud ČR uložil obecným soudům, aby v každé konkrétní věci posoudily, zda u nezletilého je dána způsobilost k uzavření smlouvy o přepravě osob (poněkud odlišně od výše citovaného nálezu ústavního soudu uvedeného v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozsudku) včetně dalších ujednání a důsledků vyplývající z jejich porušení. Ústavní soud zastává názor, že nezletilé dítě ve věku dvanácti let je zpravidla způsobilé k tomu, aby mohlo nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že mu tím vzniká povinnost zaplatit stanovené jízdné. To, jakým způsobem rodiče o nezletilé dítě pečují a jak plní své rodičovské povinnosti však může ovlivnit výrok soudu o uplatněném nároku na zaplacení smluvní pokuty. V tomto nálezu ústavní soud také argumentuje zvláštní ochranou nezletilých dětí, pod níž jsou tyto s odkazem na článek 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a Úmluvu o právech dítěte. Ústavní soud dovodil, že právě tyto mezinárodněprávní závazky platné pro Českou republiku, nemohou dovolit to, aby byl nezletilým ukládán dluh, o jehož existenci se často dozví až po dosažení zletilosti, kdy tento narostl o další příslušenství a náklady. Závěr by měl být takový, že bude uplatněna spoluodpovědnost rodičů za dluhy vzniklé z jízd načerno. Ústavní soud dále rozvádí, že pokud nezletilé dítě není fakticky schopno splnit své povinnosti z přeprav