31 C 294/2020-26 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se návrhem na vydání na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 17. 7. 2020 domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 945 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalované jako držitelce televizního přijímače vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, když žalovaná tuto povinnost splnila dne 28. 2. 2019. Tímto pak vznikla žalované povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné poplatkové povinnosti a nezaplatila televizní poplatky za období březen 2019 až září 2019, tedy celkem za 7 měsíců, tedy celkem 7 x 135 Kč, tedy částku 945 Kč. Vedle dlužné jistiny pak žalobce požaduje po žalované k zaplacení kapitalizovaný úrok z prodlení ve vztahu k prodlení s jednotlivými splátkami do dne vyhotovení žaloby, tedy k 17. 7. 2020 ve výši 100,36 Kč. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani přes písemnou upomínku. 2.) Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4.) Soud ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě, doručené jim do vlastních rukou, se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv zároveň byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5.) Soud má v dané věci za prokázané, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence na adrese [adresa žalované], a to od února 2019 (prokázáno potvrzením České pošty, přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalovaná svoji povinnost platit televizní poplatky řádně nesplnila a za období březen 2019 až září 2019 žalobkyni neuhradila ničeho, celkem tak ke dni podání žalobního návrhu dlužila žalobkyni na poplatcích částku 945 Kč (7 x 135 Kč, výpis detailu dluhu). Žalovaná, ačkoliv o úhradu dlužné částky byla žalobkyní vyzývána, tuto do dnešního dne nezaplatila (výzva žalobkyně ze dne 7.. 12. 2019). 6.) Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 7.) Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč a měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8.) Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy občanského práva. 9.) Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná, když žalovaná jako poplatník televizního poplatku nesplnila svoji poplatkovou povinnost a za období březen 2019 až září 2019 neuhradila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, celkem tak dluží žalobkyni částku 945 Kč. Výše poplatku je pak v souladu s ustanovením § 6 zákona č. 348/2005 Sb. v platném znění. Jelikož žalovaná neplnila řádně a včas, dostala se do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 a žalobkyni vedle dlužné částky náleží rovněž i úrok z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění a který je žalobkyní vždy požadován od prvního dne prodlení se zaplacením jednotlivého televizního poplatku ke dni 17. 7. 2020, tedy ke dni vyhotovení žaloby. Ke splnění povinností byla žalované stanovena běžná třídenní lhůta v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 10.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přestože byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, náklady na právní zastoupení advokátem v daném sporu nebyly soudem přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], který dospěl k závěru, že pokud [anonymizováno] (žalobce) agendu televizních poplatků sama spravuje, následné předání příslušných agend jakékoliv advokátní kanceláři postrádá racionální smysl. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazení televizních poplatků totiž nelze paušálně, byť výjimka je možná, očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru [anonymizováno]. Je pak jistě žádoucí, aby si [anonymizováno] činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. jako by advokátem v řízení zastoupena nebyla. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dále paušální náhradu v paušální výši určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Soud přiznal žalobkyni náhradu za 2 úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, tj. za výzvu žalované k plnění a za písemné podání ve věci samé (žaloba) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 600 Kč.