11 C 171/2020-37 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobou podanou tomuto soudu dne 11.9.2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od 28.9.2018 do zaplacení s odůvodněním, že původní věřitel, [název práv. osoby], [IČO], uzavřel dne [datum] prostřednictvím elektronického systému se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které se zavázal a poskytl žalovanému téhož dne zápůjčku ve výši 9 000 Kč převodem na bankovní účet, jehož číslo žalovaný uvedl při registraci na internetových stránkách žalobce. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky nejpozději do 27.9.2018. Zápůjčku však neuhradil ani částečně a na svůj dluh neuhradil ničeho. Tuto pohledávku původní věřitel postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 [název práv. osoby], která smlouvou ze dne 21.2. 2019 postoupila pohledávku žalobci. Žalobce ani žalovaný neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř. a soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin. Žalobce v daném případě doložil k prokázání svého nároku listinu označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] datovanou [datum], kterou měl s původním věřitelem, [název práv. osoby], jako úvěrující uzavřít žalovaný jako úvěrovaný ohledně poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč s úrokovou sazbou 336% a RPSN 1730,71% s tím, že úvěr měl žalovaný splatit ve dvou splátkách splatných 27. 8. 2018 a 27. 8. 2018. Tuto listinu měl žalovaný podepsat elektronickým kódem, tento podpis však nebyl nijak verifikován a stejně tak žalobce nijak nedoložil v žalobě popsaný kontraktační proces vedoucí k uzavření této smlouvy. Soud proto v daném případě dospěl k závěru, že žalobce neprokázal uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 a následující občan. zákoníku a zákona [číslo] Sb. o spotřebitelském úvěru. Navíc úroková sazba a RPSN uvedené ve smlouvě mnohonásobně přesahují úroveň těchto sazeb při úvěrech poskytovaných bankami, a byť nelze přehlédnout, že v daném případě se mělo jednat o krátkodobý úvěr, představovala by tato výše sazeb se dle názoru soudu o důvod absolutní neplatnosti smlouvy dle § 580 odst. 1 o.z. Ze všech těchto důvodů není možné předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru shledat jako platně uzavřenou. Žalobce doložil, že původní věřitel poskytl na účet č. [bankovní účet] dne [datum] platbu ve výši 9 000 Kč a ze zprávy [název práv. osoby] ze dne 7.12.2020 bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného. Žalovaný se tedy tímto způsobem bezdůvodně obohatil na úkor původního věřitele a je povinen danou částku jako bezdůvodné obohacení vrátit ve smyslu § 2991 a následují občanského zákoníku. Tuto pohledávku původního věřitele nabyl na základě smluv o postoupení pohledávek současný žalobce, který tak prokázal svoji aktivní věcnou legitimaci, a soud proto podané žalobě vyhověl co do zaplacení částky 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy soud vycházel z toho, že do prodlení se žalovaný dostal nejdříve na základě výzvy k plnění obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30.5.2019. Za období do 4.6.2019 soud podanou žalobu co do úroku z prodlení jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, který byl v řízení v převážně úspěšný, přiznal soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. plnou náhradu nákladů tohoto řízení jako odměnu za zastoupení advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 200 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, 21% DPH a zaplacený soudní poplatek 400 Kč.