12 C 25/2021-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným následující smlouvu. 2. Dne [datum] byla uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně pevný úrok ve výši [částka]. Dále se žalovaný zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost vyhodnocení ve výši [částka] a úhrady umožnění platit splátky v hotovosti přímo v bydlišti [částka]. Celkovou částku ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední platba byla ke dni [datum], a to ve výši [částka]. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena postupní smlouvou dne [datum], s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši [částka], úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhradu za výše uvedené doplňkové služby ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši [částka], úroku vyčísleného od [datum] do postoupení pohledávky ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do postoupení pohledávky ve výši [částka], dále úroků z úvěru ve výši 15 % z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] (jistina + úrok za sjednanou dobu) od [datum] do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115 a občanského soudního řádu souhlasila. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložila žalobkyně. 5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel v smlouvu o zápůjčce [číslo] to dne [datum]. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal zaplatit v 14 měsíčních splátkách, a to spolu dodatkovými poplatky a službami. Celá pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Z přehledu uhrazených splátek (čl. 11) vyplývá, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci min. částku [částka]. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši [částka]. Soud však dospěl k závěru, že tato smlouva není platná, a to z níže uvedených důvodů. 8. Pokud jde o žalobkyní nárokovanou jistinu označenou ve smlouvě vždy jako„ poplatek“,„ celkové náklady“ nebo„ doplňkové služby“ soud dospěl k závěru, že toto nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit i z výše RPSN, která byla pro tyto půjčky vyjádřena ve výši 252,65 %. Přepočet úroků činí u této smlouvy cca 70,14 % ročně. Soud je tedy toho názoru, že smlouva byla sjednána nemravně a je tedy z tohoto důvodu neplatná. 9. Soud tak věc posuzoval z hlediska, zda se žalovaný bezdůvodně neobohatil tím, že na základě neplatné smlouvy o zápůjčce přijal finanční prostředky, které mu nenáleží. Ze skutkových tvrzení žalobkyně, stejně tak z výkazu předloženého žalobkyní vyplývá, že žalovaný zaplatil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci min. částku [částka]. V daném případě tedy žalovaný zaplatil žalující straně více než by představovalo ono bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. Lze tedy konstatovat, že v současné době žalovaný žalobkyni ničeho nedluží. 10. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, byť žalovaný byla v celém řízení úspěšný. Žalovaný však zůstal pasívní a nijak netvrdil ani neprokázal, že by mu vznikly účelně vynaložené náklady v souvislosti s řízením.