13 C 138/2020-23 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši [částka], splatný do [datum], žalovaný jí jej však ani zčásti nevrátil. Smlouvou ze dne [datum] uvedená společnost postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Na příslušenství vymáhané pohledávky požadovala žalobkyně 8,05 % roční úroky z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení. 2 Žalovaný se k žalobě, jež mu byla doručena uložením s účinky ke dni [datum] (viz obálku na č.l. 8 spisu a sdělení na č.l. 9 spisu), nevyjádřil. 3 Soud ve věci konal jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, o jeho odročení nepožádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno uložením s účinky ke dni [datum] (viz obálku na č.l. 15 spisu a sdělení na č.l. 16 spisu), žalovaný se však k jednání bez omluvy nedostavil. Soud však dospěl k závěru, že ve věci je možno rozhodnout na základě obsahu spisu, a proto věc při tomto jednání projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. 4 Odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, a proto je jeho odůvodnění omezeno na náležitosti uvedené v § 157 odst. 4 o.s.ř. 5 Na základě provedených důkazů učinil soud pouze tento závěr o skutkovém stavu: dne [datum] uzavřela [příjmení] [příjmení] p.l.c. (dále jen„ banka“) se žalovaným jako spotřebitelem majícím bydliště v České republice smlouvu o úvěru, jíž mu poskytla úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal vrátit jí jej do [datum]. Úvěr byl sjednán jako bezúročný. Ještě dne [datum] banka poukázala částku [částka] na účet označený žalovaným v úvěrové smlouvě. Dne [datum] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] oznámila žalovanému, že pohledávku vůči němu, nabytou údajně od banky postoupením, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni. Žalovaný dosud ani bance, ani [právnická osoba] [anonymizováno] GmbH ani žalobkyni úvěr ani zčásti nevrátil. 6 Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. 7 Použití českého práva na smlouvu mezi bankou a žalovaným se opírá o ustanovení čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, a skutečnost, že žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel na základě internetové nabídky banky učiněné v českém jazyce. 8 Podle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9 Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10 Podle § 1882 odst. 1 obč. zák. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 11 V souzené věci mezi sebou banka a žalovaný uzavřeli smlouvu, jíž banka poskytla žalovanému bezúročný„ úvěr“ a žalovaný se jí zavázal„ úvěr“ ve sjednané lhůtě vrátit. Jelikož pojmovým znakem úvěru je úročenost, soud tuto smlouvu právně posoudil nikoli jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. obč. zák. Ze smlouvy, jež se stala perfektní přenecháním předmětu zápůjčky žalovanému, vznikla bance povinnost strpět užívání předmětu zápůjčky žalovaným a žalovanému vznikla povinnost předmět zápůjčky bance vrátit. 12 Soud má za prokázané, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena mezi bankou a žalovaným. Žalobkyně opírá svou aktivní legitimaci o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], touto smlouvou však měla předmětnou pohledávku nabýt nikoli od banky, nýbrž od [právnická osoba] [anonymizováno] GmbH. Smlouva, na jejímž základě tato společnost nabyla pohledávku od banky, však nebyla soudu předložena a předloženo nebylo ani vyrozumění banky adresované žalovanému o postoupení pohledávky ve smyslu § 1882 odst. 1 obč. zák.; v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] [právnická osoba] [anonymizováno] GmbH existenci takové postupní smlouvy sice zmiňuje, to však dostatečným důkazem o existenci smlouvy není, neboť jde o dokument vystavený jednostranně touto společností. Jelikož tedy nebylo dostatečně prokázáno, že by banka pohledávku za žalovaným postoupila na uvedenou společnost, soud žalobu pro neunesení důkazního břemene ohledně aktivní legitimace žalobkyně zamítl. Poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. žalobkyni poskytnout nemohl, neboť žalobkyně mu to znemožnila tím, že se nedostavila k jednání dne [datum]; jindy než při jednání soud toto poučení neposkytuje. 13 Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému, jenž by měl na jejich náhradu právo, v tomto řízení – podle obsahu spisu – náklady nevznikly.