13 C 151/2021-22 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná dne [datum] v době kolem 19:30 hod. v nákupním centru Area [obec] v [obec] fyzicky napadla jejího pojištěnce [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“) a způsobila mu poškození zdraví, v jehož důsledku zaplatila žalobkyně náklady zdravotní péče ve výši [částka], na jejichž úhradu má vůči žalované právo. Na příslušenství vymáhané pohledávky požadovala žalobkyně 8,25 % roční úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2 Žalovaná se k žalobě, jež jí byla doručena uložením s účinky ke dni [datum] (viz obálku na č.l. 20 spisu a sdělení na č.l. 21 spisu), nevyjádřila. 3 Soud ve věci konal jednání dne [datum]. Žalobkyně se z něj omluvila, o jeho odročení nepožádala. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k němu bez omluvy nedostavila. Soud však dospěl k závěru, že ve věci je možno rozhodnout na základě obsahu spisu, a proto věc při tomto jednání projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. 4 Odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, a proto je jeho odůvodnění omezeno na náležitosti uvedené v § 157 odst. 4 o.s.ř. 5 Z provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: a) Dne [datum] v době kolem 19:30 hod. žalovaná v prostorách nákupního centra Area [obec] v [obec] napadla poškozeného tak, že jej nejprve uchopila za oděv, kopla jej nohou do rozkroku a následně jej udeřila několikrát pravou rukou sevřenou v pěst do levé části obličeje, čímž mu způsobila tržnou ránu v oblasti očnice levého oka, což u poškozeného nevedlo k omezení v obvyklém způsobu života. Trestním příkazem zdejšího soudu ze dne 22. 1. 2020, č.j. 6 T 91/2019-278, byla tímto jednáním shledána vinnou s tím, že jím spáchala přečin výtržnictví, a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců; trestní příkaz nabyl právní moci dne [datum]. b) Ve dnech [datum] až [datum] zdravotnická zařízení Fakultní nemocnice [obec], Zdravotnická záchranná služba [příjmení] kraje, příspěvková organizace, [právnická osoba] a [právnická osoba] poskytly poškozenému služby ambulantní péče a dopravy v celkové hodnotě [částka], jež žalobkyně uhradila z veřejného zdravotního pojištění. Následně žalobkyně přípisem ze dne [datum] vyzvala žalovanou k jejich náhradě do 15 dnů od doručení výzvy; přípis byl žalované doručen dne [datum], žalovaná však žalobkyni uvedenou částku dosud nezaplatila. 6 Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7 Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 48/1997 Sb.“), příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 8 Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9 V souzené věci má soud za prokázané, že žalovaná ve výše uvedené době na výše uvedeném místě fyzicky napadla poškozeného a způsobila mu tržnou ránu v oblasti očnice levého oka. Výše uvedená zdravotnická zařízení poskytla poškozenému služby ambulantní péče a dopravy v celkové hodnotě [částka], jež žalobkyně za poškozeného jako svého pojištěnce uhradila z veřejného zdravotního pojištění a má proto vůči žalované podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. právo na jejich náhradu. Jelikož žalovaná jí uvedenou – a již splatnou (viz dále) – částku dosud nenahradila, soud žalobě ohledně ní vyhověl. 10 Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Žalobkyně podle § 1958 odst. 2 obč. zák. vyzvala žalovanou k zaplacení předmětné náhrady přípisem ze dne [datum], jenž jí byl doručen dne [datum] a obsahoval lhůtu k plnění do 15 dnů od doručení. Požadavek žalobkyně na 8,25 % roční úroky z prodlení z dlužné částky až od [datum] do zaplacení je tedy rovněž po právu, a proto soud žalobě i v této části vyhověl. 11 Žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v soudním poplatku zaplaceném ve správné výši [částka] a v paušální náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka za dva úkony (sepis výzvy k plnění ze dne [datum] a sepis žaloby) podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 2 x [částka] = [částka] a celkem činí [částka]. 12 Lhůtu k plnění soud stanovil žalované v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.