14 C 238/2021-39 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], žalobkyně uplatnila pohledávku v částce [částka] s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žaloba je odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na adrese [webová adresa]. Zde zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách text rámcové smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód, a ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce [webová adresa]., je rámcová smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti (zde [email]). Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřena identita žadatele, kdy klientem je odeslána [částka] na bankovní účet žalobkyně. V tomto případě byla identita žalovaného ověřena v minulosti na základě uzavření jiné smlouvy. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka] a žalovaný se zavázal k úhradě této částky a zaplacení poplatku za poskytnutí ve výši [částka]. Schválená částka úvěru byla odeslána dne [datum] na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván k úhradě, a byly mu účtovány náklady na vymáhání dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaný svůj dluh neuhradil i přes upomínku žalobkyně. Žalovaný proto dluží žalobkyni [částka] a tato částka sestává z neuhrazené jistiny [částka], poplatku za poskytnutí úvěru [částka] a nákladů vymáhání [částka]. Za dobu od [datum] do [datum] byl zákonný úrok z prodlení kapitalizován v částce [částka]. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů zjistil skutečnosti, které odpovídají shora uvedeným tvrzením žalobkyně. 4. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti schopen spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 5. V daném případě žalobkyně tvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy zkoumala, zda má žadatel jiné úvěry u dalších společností a zda je platí, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI a [příjmení], dále v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku, žalobkyně posuzuje příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Uvedená tvrzení žalobkyně ničím nedoložila ani nenavrhla důkaz k jejich prokázání. Soud proto musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú., a tudíž je úvěrová smlouva neplatná. 6. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě. 7. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud nesplatil, tedy [částka]. Žalovaný se dostal do prodlení po marné výzvě k zaplacení, a je tak povinen uhradit žalobkyni vedle částky [částka] také úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. za dobu od [datum] do [datum] v částce [částka] a dále od [datum] do zaplacení. V tomto rozsahu soud návrhu vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu návrh jako nedůvodný zamítl. 8. Protože byla žalobkyně ve věci převážně úspěšná, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v poměrném rozsahu 90 % jejich výše. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši [částka], odměna za zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši [částka] (dva úkony právní služby po [částka] a jeden úkon po [částka] za jednoduchou výzvu k plnění) a náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky ve výši [částka] (tři úkony po [částka]). Podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty. Náklady činí celkem [částka] a poměrné náhradě odpovídá částka [částka].