14 C 75/2021-46 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], žalobkyně uplatnila úvěrovou pohledávku v částce [částka] s úrokem z prodlení v částce [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaná se nejprve zaregistrovala na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], kde při registraci uvedla požadované údaje včetně své e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Na základě úspěšné registrace byla žalované založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaná následně prostřednictvím své klientské sekce požádala o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru a žalobkyně žádost o úvěr schválila. Žalovaná v rámci klientské sekce odsouhlasila znění smlouvy o úvěru. Smlouva tak byla ujednána elektronickými prostředky komunikace na dálku. Ve smlouvě o úvěru bylo ujednáno poskytnutí úvěru v částce [částka], který se žalovaná zavázala splatit nejpozději [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne [datum] převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná svůj závazek nesplnila a kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši [částka], nároku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] a nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení má žalobkyně dle článku IX.1.a. smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum] v celkové výši [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou, přičemž tento způsob doručování byl sjednán ve smlouvě o úvěru a je považován za rovnocenný doručování v listinné podobě. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listinných důkazů zjistil skutečnosti, které odpovídají shora uvedeným tvrzením žalobkyně. 4. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti schopen spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 5. V daném případě žalobkyně nepředložila soudu žádné tvrzení ani důkaz o tom, zda řádně posoudila a ověřila úvěruschopnost žalované, resp. zda tak vůbec učinila. Soud proto musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú., a tudíž je úvěrová smlouva neplatná. 6. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě. 7. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 o. z. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijala a dosud nesplatila, tedy [částka]. Žalovaná se dostala do prodlení a je tak povinna uhradit žalobkyni vedle částky [částka] také úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. V tomto rozsahu soud návrhu vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu návrh jako nedůvodný zamítl. 8. Protože byla žalobkyně ve věci převážně úspěšná, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v poměrném rozsahu 46 % jejich výše. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek [částka], odměna za zastoupení advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši [částka] (dva hlavní úkony právní služby po [částka] za převzetí zastoupení a podání žaloby a jeden vedlejší úkon právní služby po [částka] za jednoduchou výzvu k plnění) a náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu ve výši [částka] (tři úkony po [částka]). Podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty. Náklady řízení činí [částka] a poměrné náhradě tak odpovídá částka [částka].