17 C 232/2021-48 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 74 226,01 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 2. 5. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr k zaplacení kupní ceny osobního automobilu ve výši 130 989 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně s úrokem ve výši 42,107359 % ročně ve 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 384 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 231 570 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a z tohoto důvodu žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 20. 5. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 31. 5. 2019, v němž byl žalovaný rovněž vyzván k zaplacení celého úvěru. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 138 256 Kč Ani po výzvě žalovaný dlužnou částku neuhradil a byl vyzván k odevzdání vozidla, kterým byl úvěr zajištěn. Dne 9. 8. 2019 bylo vozidlo zpeněženo a částka 32 000 Kč, která byla jeho prodejem získána, byla po odečtení nákladů zpeněžení odečtena od celkového dluhu žalovaného. O nové výši pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením o prodeji vozidla a výzvou k doplacení dluhu ze dne 14. 8. 2019. Od doby zesplatnění úvěru do podání žaloby žalovaný uhradil částku v celkové výši 36 000 Kč. Žalobkyně tak v řízení uplatnila neuhrazenou jistinu ve výši 74 226,01 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 70 912,14 Kč, úrok ve výši 42,107 % ročně z částky 74 226,01 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 15 649,79 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 5. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela dne 2. 5. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo financování koupě motorového vozidla. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 130 989 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 42,107359 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek po 7 384 Kč. Strany si v úvěrových podmínkách sjednaly zajišťovací smlouvu, podle níž je žalobkyně oprávněna žalovanému v případě neuhrazení dlužné částky po zesplatnění úvěru v termínu a za podmínek stanovených ve vyúčtování odebrat vozidlo a následně jej prodat a výtěžek z prodeje použít na zaplacení dlužné částky. Žalovaný svou povinnost porušil, když řádně a včas nehradil sjednané splátky. Žalobkyně proto dopisem ze dne 29. 5. 2019 celý úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení celé dlužné částky. Následně pak žalobkyně dne 9. 8. 2019 přistoupila k prodeji předmětného vozidla, a to za cenu 32 000 Kč. Dopisem ze dne 14. 8. 2019 tuto skutečnost oznámila žalovanému a vyzvala jej k doplacení dluhu, jehož výše byla snížena o celkový výnos z prodeje vozidla, který po odečtení nákladů spojených s odběrem, uskladněním a prodejem vozidla činil částku 27 829,99 Kč. Dne 16. 2. 2021 byla žalovanému zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k plnění, nicméně žalovaná ani poté dlužnou částku neuhradila. Žalovaný netvrdil, tím spíše neprokázal, že by dlužnou částku uplatněnou žalobkyní zaplatil. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Na základě provedeného dokazování a jeho právního zhodnocení tak dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Strany platně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 OZ, nicméně žalovaný přestal řádně splácet úvěr, čímž porušil smlouvu a vznikla mu tak povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky poté, co žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila. Následně v souladu se smluvním ujednáním žalobkyně přistoupila ke zpeněžení vozidla, přičemž o výnos z prodeje byla dlužná částka snížena. V řízení nebylo zjištěno, že by dlužnou částku žalovaný zaplatil. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou jistinu zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v podobě smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 4 100 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 7 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 970 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.