17 C 296/2020-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 962 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I., respektive ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 15. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 1 379 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 2 196 Kč, a částkou za administrativní činnosti (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 3 570 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku 15 145 Kč formou 60 týdenních splátek po 253 Kč. Žalovaný však přestal pravidelné měsíční splátky hradit a poslední splátku uhradil dne 28. 3. 2017. Po započtení uhrazených splátek částečně na úrok a ostatní poplatky dluží žalovaný na jistině 7 529,19 Kč, na poplatku zahrnujícím úrok, odměnu za administrativní zpracování a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) 4 432,81 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dále žalobkyně požadovala úrok 28 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu listiny byly řádně doručeny. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] uzavřeli dne 15. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla poskytnuta žalovanému částka 8 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 253 Kč spolu s úrokem ve výši 1 379 Kč v sazbě 28 % ročně, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 196 Kč (poplatek za administrativní činnost a dohodnutý úrok odpovídají v součtu sazbě 38,7 % ročně) a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti (hotovostní inkaso) ve výši 3 570 Kč. Žalovaný uhradil podle tabulky umoření předložené žalobkyní v celkem 5 splátkách částku 1 160 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018. Podle statistických údajů České národní banky dostupných na www.cnb.cz v lednu 2017 průměrné úrokové sazby při spotřebě domácností a fixaci nad jeden rok do pěti let činily průměrně 10,24 % ročně. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. 5. Podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 6. Podle § 1722 OZ plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový. 7. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 9 985,73 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 7 529,19 Kč, dlužný úrok ve výši 443,56 Kč a odměnu za zpracování a doručení ve výši 2 012,98 Kč (po zohlednění plateb žalovaného na jistinu, úrok, administrativní poplatek a realizované inkaso za 5 inkasovaných plateb), a dále pokud jde o smluvený úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení od stanoveného data do zaplacení. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně platně smlouvu o zápůjčce v souladu s § 2390 a násl. OZ. Soud posoudil ujednání o administrativním poplatku jako ujednání, které slouží k pokrytí nákladů poskytovatele zápůjčky, nicméně takové náklady by měly být saturovány ze smluveného úroku, jehož hlavní funkcí je generování zisku, z něhož náklady poskytovatele mají být hrazeny. Při posuzování platnosti sjednaného úroku tak soud posuzoval výši ujednaného úroku společně s výši administrativního poplatku a dospěl k závěru, že takto dojednaná odměna za poskytnutí peněz nijak nepřiměřeně nepřesahuje průměrné úrokové sazby a byla sjednána platně. Žalovaný nicméně porušil podmínky smlouvy a přestal pravidelné splátky hradit a nesplnil tak svou smluvní povinnost vrátit v dohodnutých termínech poskytnuté peníze, pročež soud žalobě vyhověl v části odpovídající dlužné jistině, smluvenému úroku za dobu trvání smlouvy a odměně za zpracování a doručení (administrativní poplatek) včetně příslušenství z této jistiny v podobě smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. U inkasního poplatku v případě nerealizovaných inkas dospěl soud k závěru, že tomuto nároku nelze vyhovět. Byť náklady na osobní inkaso jsou již tak zásadní položkou, kterou zjevně nelze saturovat ze sjednané odměny za poskytnuté prostředky, tedy úroku (který žalobkyně nazývá úrokem a odměnou za zpracování a doručení), je podstatné poukázat na skutečnost, že tu část inkasních poplatků, jejichž zaplacení soud zamítl, představují poplatky za nerealizovaná inkasa. Byť ujednání o hotovostním inkasu by bylo možné shledat platným, tak výkon práva, kdy se žalobkyně domáhá poplatků za inkasní služby, k nimž však ve skutečnosti nedošlo, lze považovat za zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 OZ, které nepožívá právní ochrany. Proto soud nevyhověl nároku žalobkyně na zaplacení dlužného inkasního poplatku ve výši 1 249,47 Kč a v této částce žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítl. Vzhledem k tomu, že realizováno bylo jen 5 inkas, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení inkasního poplatku pouze ve výši 297,50 Kč (5x59, 50 Kč). Protože však žalobkyně již započetla část plateb žalovaného ve výši 2 023,03 Kč na nerealizovaná inkasa, zamítl soud podle § 1932 OZ ve stejné výši vzhledem k uvedenému kapitalizovaný úrok z prodlení (734,05 Kč), kapitalizovaný úrok (562,18 Kč) a částečně na smluvený úrok za dobu trvání smlouvy (726,80 Kč) ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení by v případě plného úspěchu byly tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč. Jelikož ke dni rozhodnutí byla žalobkyně úspěšná pouze v částce 17 013,08 Kč a neúspěšná v částce 3 272,50 Kč, byla úspěšná v rozsahu 83,87 % a neúspěšná v rozsahu 16,13 %. Po odečtení těchto dvou hodnot má tak žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 67,74 %, tedy v částce 1 525,50 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.