17 C 330/2020-181 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 057,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 3. 2005 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru k [anonymizováno] kreditní kartě ve výši 18 000 Kč. Za čerpané peněžní prostředky se žalovaný zavázal hradit žalobkyni úrok ve výši 19,2 % ročně, přičemž tato úroková sazba byla během trvání závazku ze strany žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami několikrát měněna. Poskytnuté peněžní prostředky byl žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 10 % z vyčerpané částky ke dni vyúčtování úvěru, nejméně pak ve výši 1 000 Kč. Žalovaný nesplácel vyčerpané peněžní prostředky řádně a včas, a proto žalobkyně využila svého práva a prohlásila všechny pohledávky za žalovaným z uvedené smlouvy za splatné ke dni 20. 7. 2019. Ke dni 21. 7. 2020 činil dluh žalovaného 27 698,27 Kč, přičemž tato částka sestává z dlužné jistiny ve výši 21 057,80 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z této jistiny ve výši 4 895,62 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z této jistiny ve výši 1 744,85 Kč. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3 Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně poskytla žalovanému k jeho žádosti dne 18. 3. 2005 úvěr k [anonymizováno] kreditní kartě do výše úvěrového limitu 18 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,2 % ročně. V souladu s čl. 4 Obchodních podmínek pro [anonymizováno] Kreditní kartu žalobkyně během trvání závazku několikrát změnila výši úrokové sazby, a to od 1. 4. 2011 na výši 19,9 % ročně, od 1. 8. 2013 na výši 21,9 % ročně a od 1. 12. 2017 na výši 19,9 % ročně. Dne 2. 5. 2019 žalobkyně zaslala žalovanému poslední výzvu k úhradě dlužné splátky úvěru, a protože žalovaný ani přesto nezaplatil dlužnou splátku, zaslala žalobkyně žalovanému dne 22. 7. 2019 oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 20. 7. 2019. Ke dni zesplatnění úvěru činil dluh žalovaného včetně úroků z prodlení částku 21 885,05 Kč a z platební historie je zřejmé, že dlužná jistina činila 21 057,80 Kč. 4 Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ ObchZ“), se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497). Podle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 504 ObchZ je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. Podle § 369 odst. 1 ObchZ, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroku z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 5 Soud po právním, zhodnocení dospěl k závěru, že strany platně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. ObchZ, avšak žalovaný porušil podmínky smlouvy a přestal poskytnutý úvěr splácet. Žalovanému vedle dluhu na jistině vznikl dále dluh na smluveném úroku a úroku z prodlení v zákonné výši. Protože žalovaný svůj dluh žalobkyni ani přes výzvy neuhradil, vyhověl soud žalobě a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni dlužnou jistinu včetně smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 6 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 843 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, přičemž lhůta k plnění byla opětovně stanovena v délce tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř.