17 C 88/2021-41 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.184 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené pojistné smlouvy, jež odpovídá dlužnému pojistnému za období od 28. 12. 2019 do 8. 5. 2020 ve výši 984 Kč, kdy smlouva zanikla pro neplacení pojistného ze strany žalovaného a dále zaplacenému poplatku 200 Kč za upomínání. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a o.s.ř. nebylo třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jelikož věc bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, přičemž účastníci řízení na výzvu soudu nevyjádřili svůj nesouhlas s tímto postupem, čímž se jejich souhlas podle § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 3 Z listinných důkazů soud zjistil, že strany uzavřely pojistnou smlouvu dne 28. 12. 2016, jejímž předmětem bylo pojištění [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], v níž si sjednaly pojistné ve výši 2.377 Kč ročně. Žalobkyně oznámila zánik pojištění z důvodu neplacení pojistného ke dni 8. 5. 2020 a vyzvala žalovaného, aby dlužné pojistné ve výši 984 Kč zaplatil do 13. 6. 2020. Podle sazebníku poplatků činí poplatek za upomínání dlužného pojistného 200 Kč. Tento sazebník byl součástí uzavřené smlouvy v souladu s obecnými pojistnými podmínkami. 4 Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena pojistná smlouva podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v níž se žalovaný zavázal hradit pojistné a dále se zavázal hradit smluvené poplatky. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, pojistné ani smluvené poplatky neuhradil, čímž mu vznikl dluh v celkové výši 1.184 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, a proto má žalobkyně právo i na úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovanému byla určena obecná třídenní lhůta k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 5 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.