18 C 247/2021-63 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 17.06.2021 domáhala proti žalované vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 177 738,25 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela dne 2. 2. 2018 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček, v níž se [příjmení] zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 200 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalované a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 3 174,13 Kč, a to počínaje dnem 17. 3. 2018, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 10,9% ročně, nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků, produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky banky, přičemž žalovaná stvrdila svým podpisem, že tyto dokumenty převzala a seznámila se s nimi. Dne 2. 2. 2018 [příjmení] splnila svůj závazek a úvěr žalovanému poskytla, a to bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Žalovaná dlužnou částku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila, z toho důvodu [příjmení] využila svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 produktových podmínek [příjmení], prohlásila úvěr dopisem ze dne 23. 3. 2020 za okamžitě splatný. Dne 21. 1. 2021 došlo k postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Předmětnou dlužnou částku žalovaná neuhradila ani přes písemnou výzvu právního předchůdce žalobkyně ani žalobkyně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V dané věci se žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaná se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřila, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru [číslo] výpisem z úvěrového účtu, oznámením banky o prohlášení úvěru za splatný, sazebníkem poplatků, produktovými podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávky vč. přílohy, předžalobní výzvou a poštovním podacím archem, vzal soud v daném případě za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, a to společností [právnická osoba] a žalovanou byla platně sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2 a násl. zákona č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění ve spojení s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. 5. Podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 200 000 Kč ke konsolidaci závazků žalované. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr, a to včetně poplatků za sjednání úvěru. Žalovaná tuto svoji povinnost řádně a včas nesplnila. V souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění, pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu tedy, že se žalovaná dostala do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužné částky, poplatku za poskytnutí úvěru i nárok na úhradu smluvního a zákonného úroku z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Proto soud žalobě žalobkyně co do těchto částek vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalované uložil povinnost zaplatit tyto částky ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 38 037,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 110 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 177 738,25 Kč sestávající z částky 8 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 560 Kč ve výši 5 367,60 Kč Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.