21 C 115/2018-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 15. 2. 2018 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 3 036 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaný použil ve dvou případech vozidlo MHD a nemohl se prokázat kontrolnímu orgánu platným jízdním dokladem. Ani následně nesplnil svoji povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou mu žalobkyně jako provozovatel MHD vyměřila. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen. Řízení bylo přerušeno usnesením ze dne 28. 6. 2018, kdy byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Schválené oddlužení bylo usnesením ze dne 23. 9. 2021 zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2. 11. 2021, čímž odpadla překážka, pro kterou bylo řízení o zaplacení částky 3 036 Kč přerušeno. 2. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Soud vyzval účastníky, aby se k této možnosti vyjádřili, žalobkyně souhlas udělila již v žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaný - dne 8. 2. 2017 použil tramvajovou linku [číslo]. V prostoru zastávek [ulice] – [ulice] byl v 11:38 hodin kontrolován kontrolním orgánem [anonymizováno] městských dopravních podniků a neměl k dispozici platný jízdní doklad, jeho totožnost byla ověřena z [číslo obč. průkazu] (hlášení o provedené přepravní kontrole, záznam o provedené přepravní kontrole [číslo]), - dne 10. 4. 2017 použil tramvajovou linku [číslo]. V prostoru zastávek [anonymizováno 5 slov] byl v 11:15 hodin kontrolován kontrolním orgánem [anonymizováno] městských dopravních podniků a neměl k dispozici platný jízdní doklad, jeho totožnost byla ověřena z [číslo obč. průkazu] (hlášení o provedené přepravní kontrole, záznam o provedené přepravní kontrole [číslo]). Ze stejných listin bylo též zjištěno, že žalovaný na výzvu kontrolního orgánu nezaplatil ani jízdné ani přirážku k jízdnému. K zaplacení byl žalovaný vyzván žalobkyní ještě upomínkou ze dne 23. 5. 2017 a 29. 8. 2017, které žalovaný dle kopie dodejky nevyzvedl. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 5. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. ve znění účinném ke dni spáchání přestupku výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Podle Nařízení [stát. instituce] [číslo] o tarifu Integrovaného dopravního systému na území [územní celek] je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 4. bod 24 přepravních podmínek na 10. pracovní den ode dne kontroly. 7. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8. Z hlášení a ze záznamů o provedené přepravní kontrole ze dne 8. 2. 2017 a 10. 4. 2017 soud zjistil, že žalovaný skutečně v tyto dny cestoval veřejným hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní. Při těchto jízdách byl kontrolován revizorem a neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu přímo na místě bylo uloženo k doplacení vždy jednak jízdné ve výši 18 Kč, jednak přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný tyto povinnosti dosud nesplnil. 9. Žalovaný tedy použil veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, uzavřel tedy přepravní smlouvy, jízdné však nezaplatil. V důsledku tohoto jednání mu vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., tedy zaplatit kromě ceny jízdného rovněž přirážku ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný ani tuto svou povinnost nesplnil, dostala se do prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák. Úroky z prodlení jsou požadovány ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžitého plnění čtyřicátý první den po provedené kontrole (článek 16 Smluvních přepravních podmínek). Nárok žalobkyně se ukázal být zcela po právu, soud tedy návrhu v celém rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 600 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a 2 paušálních náhradách po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 11. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.