21 C 80/2017-416 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 1. 11. 2017 se žalobce domáhal odškodnění v důsledku pracovního úrazu, který se mu stal u žalované společnosti 2. 11. 2014. Uvedl, že v době výkonu trestu odnětí svobody byl ve [stát. instituce] pracovně zařazen na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr u žalované společnosti jako dělník – obráběč kovů. Dne 2. 11. 2014 mu byla při navádění materiálu do stroje levá ruka v rukavici vtažena do prostoru podávacích válců, tyto válce žalobci způsobily zhmoždění hřbetu levé ruky a rozdrcení prstů levé ruky. K úrazu podle názoru žalobce došlo z důvodu neočekávaného chování stroje, k zachycení žalobcovy ruky došlo, když byl stroj ve vypnutém stavu, žalobce postupoval v souladu s předpisy pro obsluhu stroje. Rotaci válce tedy nemohl očekávat. Následkem úrazu byl žalobce v pracovní neschopnosti od 3. 11. 2014 do 11. 9. 2015. S odkazem na ustanovení § 369 odst. 1 písm. b) zákoníku práce požaduje žalobce bolestné ve výši 37 000 Kč, a dále pak odškodnění ztížení společenského uplatnění 175 000 Kč, a to na základě závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]. Dále žádá vyplacení rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem a plnou výší náhrady mzdy nebo platu a plnou výší nemocenského. Žalobcův průměrný měsíční výdělek činil 5 753,27 Kč před vznikem pracovního úrazu. Výše nemocenské, která byla žalobci vyplacena, činí 31 501 Kč, žalovaná vyplatila žalobci jako odškodnění pracovního úrazu 20 299 Kč. Ke dni 15. 3. 2016 tedy požaduje částku 155 317,72 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Dalším nárokem jsou pak náklady léčení, a to za léky ve výši 348 Kč, dále pak náklady za vypracování znaleckého posudku 2 500 Kč Celkem tedy žalobce žalobním návrhem žádal přiznání částky 370 165,72 Kč. Podáním ze dne 5. 6. 2019 žalobce upřesnil, že náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti požaduje za období od 3. 11. 2014 do 11. 9. 2015 ve výši 7 662,23 Kč, za následné období, tedy od 12. 9. 2015 do 31. 10. 2017 požaduje náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 147 475,49 Kč. 2. Ve věci byl dne 6. 11. 2017 vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná společnost odpor. Ten byl odůvodněn tím, že žalovaná společnost žalobce uplatněný nárok neuzná. Rozporuje zejména to, jakým způsobem došlo k úrazovému ději, namítá, že nebylo prokázáno, že k pracovnímu úrazu došlo z důvodu vady stroje. Žalovaná má za to, že žalobce nerespektoval povinnosti související s bezpečností na daném pracovišti, proto za jeho chování, při němž došlo k úrazu, nemůže žalovaná odpovídat. Za situace, že by byla v řízení prokázána odpovědnost žalované za úraz žalobce, namítá, že není možné uznat nárok na zaplacení ztížení společenského uplatnění, a to právě s ohledem na závěry znaleckého posudku, kdy je zřejmé, že žalobce opakovaně nespolupracoval při rehabilitacích, a proto je poúrazový stav dlouhodobě v nepořádku. Odkazuje také na to, že žalobci byla uznána toliko částečná invalidita, respektive snížení pracovní schopnosti o 20 %. Žalovaná také ve svém odůvodnění odporu ze dne 18. 12. 2017 také uvedla, že rozhodně nesouhlasí s náhradou za ztrátu na výdělku ve výši 155 317,72 Kč, ale pouze za dobu trvání pracovní neschopnosti tedy maximálně za 10 měsíců a 8 dnů, kdy odpovídající ztráta by měla činit cirka 58 000, přičemž vyplaceno již bylo 51 800 Kč. 3. Usnesením ze dne 21. 5. 2018, č. j. 21 C 80/2017-80 bylo řízení k návrhu obou účastníků přerušeno. Usnesením ze dne 17. 4. 2019 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, když to byl právě žalobce, které který 11. 4. 2019 pokračování v řízení navrhlo. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 4. 2021, které nabylo právní moci 12. 5. 2021, byla připuštěna změna žaloby, kdy žalobce rozšířil svůj návrh na vyplacení bolestného o dalších 15 000 Kč, předmětem řízení se tedy stala částka 385 165,72 Kč. 4. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že byl žalovaný pracovně zařazen v době výkonu trestu na pracovišti žalované. O spolupráci mezi Vězeňskou službou České republiky a žalovanou svědčí navíc smlouva o zařazení odsouzených do práce ze dne 23. 3. 2011, kdy odsouzení měli být zařazováni jako dělníci v kovovýrobě ve výrobním provozu žalované společnosti. Žalovaná se zavázala zajistit řádné vybavení pracoviště údržbu bezpečnostní předpisy a další podmínky, Vězeňská služba se pak zavázala zajistit dohodnutý počet pracovníků, poskytování zdravotnických služeb i službu dozorce na pracovišti. Uvádí se, že žalovaná společnost odpovídá pracovníkům za škodu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Dne 13. 8. 2014 byl projednán návrh na zařazení odsouzeného (žalobce) na střežené pracoviště, žalobci bylo zařazení doporučeno s tím, že bude zařazen jako dělník kovovýroby do třísměnného provozu. Téhož dne ředitel věznice rozhodl o zařazení žalobce na střežené pracoviště, s tím žalobce souhlasil. Lze tedy uzavřít, že žalobce pracoval pro žalovanou v poměru obdobném poměru pracovnímu, a to i ke dni vzniku úrazu. 5. K otázce vzniku a mechanismu pracovního úrazu byly provedeny dostupné listinné důkazy. Ve služebním záznamu pprap. [jméno] [příjmení] dne 2. 11. 2014 uvedl, že 2. 11. 2014 ve 23:13 hodin uslyšel křik odsouzeného. Když k němu přišel, viděl, že ten má levou ruku ve stroji a křičí. Mistr pracoviště zaklíněnou ruku z pracovního stroje vyprostil, byla přivolána rychlá záchranná služba k ošetření žalobce. Záznam o úrazu byl sepsán 5. 11. 2014 [jméno] [příjmení], jako příčina úrazu je označená kolonka "nepředvídatelné riziko práce nebo selhání lidského činitele". V zápisu se také konstatuje, že pracovníkem BOZP nebylo zjištěno, že aby došlo k porušení nějaký předpisů. Žalovaná společnost po pracovním úraze zpracovala také písemné zprávy svědků. K dispozici byla zpráva datovaná 23. 1. 2015, jako svědek byl označen [jméno] [příjmení]. Ten uvedl, že uslyšel křik, rozběhl se k žalobci s tím, že bude třeba otevřít ochranná dvířka, ta však byla otevřená. Pak doběhl mistr a začal pomáhat žalobci ze stroje, položil ho na zem. Žalobce sám 28. 1. 2015 uvedl, že při navádění materiálů mu stroj namotal pracovní rukavici a vtáhl ruku mezi válce stroje. Po jeho křiku se mistr snažil mu ruku z válce vytáhnout, přiběhl také [jméno] [příjmení]. Žalobce uvedl, že v žádném případě neporušil žádné své povinnosti, podle jeho názoru došlo k chybě ve stroji, protože při vypnutém stavu došlo k rotaci válce. Směnový mistr [jméno] [jméno] 23. 1. 2015 uvedl, že také on uslyšel v uvedený den křik žalobce, ten stál u stroje a měl ruku v prostoru podávat cích válců. Stroj byl vypnutý, klec otevřená, podávací válec v horní poloze. Svědek [jméno] [jméno] slyšený při jednání soudu dne 6. 8. 2019 uvedl, že pracoval na pracovišti v pozici směnového mistra. V uvedený den slyšel, že pan [příjmení] křičí, stál opřený o stroj, on k němu rychle běžel, zezadu chytil a položil na zem, aby neomdlel. Ví, že měl žalobce rukavice, krev neviděl. Uvedl, že nemusel vynaložit žádnou sílu k tomu, aby žalobce ze stroje. Podle jeho názoru byla dvířka stroje dole, stroj neběžel, dvířka nemohla být dovřena. Nedokáže si vysvětlit, jak se mohla žalobci dostat do lisu ruka, neboť ten se musel zastavit, pokud by mříž nebyla dovřena. Potvrdil, že žalobce byl proškolen v otázce používání ochranných pomůcek i bezpečnosti práce, když v tomto případě jako ochranné pomůcky jsou používány pouze rukavice. Mechanismus úrazu si nedokáže vysvětlit, stroj již k dispozici není. V otázce proškolení práce s daným strojem se svědek vyjádřil tak, že proškolování provádí osoba, která na stroji aktuálně pracuje. Nevzpomíná si, že by se v předchozí době stal nějaký podobný úraz. Na pracovišti je prováděna standardní průběžná kontrola pracovníků. 6. Také k mechanismu vzniku pracovního úrazu a k praxi, která na pracovišti byla vedena ohledně zaškolování a bezpečností práce, byli vyslechnuti svědci, kdy se jednalo o vězně, kteří pracovali na stejném pracovišti jako žalobce. Z výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že tento je stále ve výkonu trestu, byl i na směně 2. 11. 2014. V okamžiku pracovního úrazu byl ale ve skladu, tedy asi 20 nebo 30 metrů od stroje. Když vyšel ven, už viděl žalobce, jak ten leží na zemi a drží se za ruku. Neviděl, že by někdo žalobci pomáhal ze stroje. Na stroji nikdy nepracoval. Pokud se měl vyjádřit k zaškolování, uváděl, že on sám zaškolený byl, neví nic o zaškolování jiných pracovníků. Svědek [příjmení] uvedl, že také pracoval v předmětné hale, přestal asi měsíc po úrazu žalobce. Asi dva metry od žalobce, pracoval jako svářeč. Viděl, jak žalobce navádí materiál do stroje, pak už jen slyšel křik a viděl žalobce, jak má ve stroji ruku. Přiběhl mistr, ruku ze stroje vytáhl a položil žalobce na zem. Potvrdil, že pokud se týká zaučování, prováděli ho vždy vězňové, kteří již na stroji pracovali. Pokud se týká školení, byl proškolen jaké má používat pomůcky, jak se chránit, ale co se týká konkrétní obsluhy stroje