24 C 168/2021-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu [okres] dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí původně částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně, coby obchodní společnost podnikající v oblasti poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o poskytování elektronických komunikací [číslo] na základě které poskytovala žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání až do dne [datum], kdy byla smlouva ukončena. V souvislosti s tímto žalovaný převzal zapůjčená technická zařízení, což stvrdil svým podpisem na formuláři o převzetí dne [datum]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni zapůjčená technická zařízení, konkrétně set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] (dále jen set-top box) a přístupovou kartu [číslo] to do 10 dnů od ukončení smlouvy. Jelikož tak žalovaný neučinil, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za nevrácení set-top boxu a ve výši [částka] za nevrácení přístupové karty. Žalovaný byl k vrácení technických zařízení a zaplacení smluvní pokuty vyzýván, naposledy dne [datum] ze strany právního zástupce žalobkyně, nicméně neplnil ničeho. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky [částka], představující smluvní pokutu za nevrácenou přístupovou kartu. Soud proto usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] řízení částečně zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně. Předmětem řízení tak nadále byla částka [částka] s příslušenstvím. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníků předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Účastníci řízení se na výzvu soudu, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřili a soudu proto předpokládal jejich souhlas v souladu s §101 odst. 4 o. s. ř. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní, rozhodoval soud pouze na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, na základě kterých má soud v tomto sporu za zjištěné následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému mimo jiné výše specifikované technické zařízení (set-top box). Součástí smlouvy byly [anonymizováno] podmínky pro službu [anonymizováno] televize [anonymizována dvě slova]. Převzetí zařízení bylo prokázáno formulářem o provedení/převzetí ze dne [datum]. Strany si ve smlouvě ujednaly smluvní pokutu ve výši [částka] za nevrácení zapůjčeného zařízení. Ze [anonymizováno] podmínek pro službu kombinované televize [anonymizována dvě slova], má soud za prokázané, že žalovaný byl povinen nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni zapůjčená technická zařízení. Žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě smluvní pokuty a k vrácení set-top boxu (výzva k vrácení technického zařízení a úhradě smluvní pokuty ze dne [datum]). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný žalobkyní vyzván k dodatečnému splnění svého závazku (předžalobní upomínka, vč. podacího archu). Žalovaný dosud na svůj dluh nehradil ničeho. 6. Dle ust. § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 7. Dle ust. § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Dle ust. § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud dospěl k závěru a má v dané věci za prokázané, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla rovněž smlouva o výpůjčce ve smyslu ustanovení § 2193 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému do užívání koncové zařízení (set-top box). Strany si ve smlouvě smluvily povinnost žalovaného pro případ ukončení smlouvy vrátit poskytnuté zařízení žalobkyni, pro případ prodlení s touto povinností byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta. Žalovaný svoje smluvní povinnosti porušil, když po ukončení smlouvy předmětné technické zařízení žalobkyni nevrátil a žalobkyně proto využila svého práva na uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty ve sjednané výši [částka]. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba (po jejím omezení) je v plném rozsahu důvodná a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., jako běžnou třídenní. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení jen částečně úspěšná (pro částku [částka] byla žaloba vzata zpět), nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Vzhledem k zásadě odečtu úspěchu (83,3%) od neúspěchu (16,7%) žalobkyně soud této z vypočtené celé náhrady nákladů řízení v částce [částka] přiznal toliko výše uvedenou jako její 66,6% (83,3% - 16,7%). 11. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b a. t., neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku [částka]. Žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních (formulářových) smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě některých individuálních údajů. Je taktéž nerozhodné, zda je žalobkyně v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č. j. 25Co 31/2016-41).