25 C 109/2021-43 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 7. 12. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] s.r.o., se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl původním věřitelem poskytnut žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se zavázal vrátit do 6. 12. 2017. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 6. 11. 2017. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www.viasms.cz, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, poté mu bylo přiděleno klientské číslo a jako variabilní symbol bylo dohodnuto rodné číslo žalovaného. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Původní věřitel prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet a následně mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh akceptoval, právní předchůdce žalobce mu úvěr vyplatil dne 6. 11. 2017, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], přičemž původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný, který úvěr v poskytnuté výši čerpal, svoji povinnost nesplnil a poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 Ani přes opakované upomínky žalovaný svůj dluh vůči žalobci nevyrovnal. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho pobytu zapsaného v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobce svoji neúčast omluvil a nežádal odročení tohoto jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce předložil jak rámcovou úvěrovou smlouvu, tak i jednotlivou smlouvu o úvěru, k jejímž uzavřením mělo dojít dne 6. 11. 2017 mezi žalovaným a společností [právnická osoba] Jejich obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 7 000 Kč se splatností do 30 dnů (6. 12. 2017). Součástí jednotlivé smlouvy o úvěru v článku 12. a rámcové smlouvy o úvěru v článku 9.5. bylo i ujednání o smluvní pokutě pro případ nesplnění povinnosti klienta řádně a včas splatit úvěr, a to v jednorázové výši 0,1 % ze splacené výše závazku za každý den prodlení, dále oprávnění úvěrujícího zaslat klientovi výzvu k plnění, zpoplatněnou částkou až do 500 Kč týdně. K oběma smlouvám nebyly připojeny podpisy žalovaného. Žalobce soudu dále předložil listinu nazvanou profil uživatele, z níž vyplývá, že ohledně žalovaného měl registrovány jeho základní údaje, týkající se především jeho generálií, bydliště, telefonního spojení i zaměstnání. Dále byla předložena i blíže neoznačená listina, z níž je však patrné jméno [příjmení] [jméno], nikoliv žalovaného. Žalobce soudu předložil i částečný výpis z [anonymizováno] banky (neúplnou listinu), z níž je patrné, že dne 6. 11. 2017 byla odeslána částka 7 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Věřitelem pohledávky za žalovaným se stal na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 žalobce (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy č. 1 – seznam pohledávek). O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 26. 7. 2019 (dopis původního věřitele z uvedeného dne). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím zástupce žalobce (výzva k úhradě před podáním žaloby z 26. 7. 2019). Soud si dotazem u [právnická osoba] ověřil, že majitelem výše uvedeného čísla účtu je [celé jméno žalovaného], který má i dispoziční oprávnění k účtu. 4. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. 5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je dán. V řízení bylo na žalobci, aby prokázal, že jím tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru, sestávající se z rámcové smlouvy o úvěru a jednotlivé smlouvy o úvěru, byla řádně a platně uzavřena, tak, aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 NOZ vznikl. K těmto smlouvám nebyly připojeny podpisy žalovaného, nebylo možné ověřit, zda měl žalovaný vůli být touto smlouvou vázán, zda k ní v tomto znění přistoupil. Žalobce k prokázání této skutečnosti neoznačil žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by mu bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnil. Žalobce přitom řádně tvrdil, že smlouva byla uzavřena distančně, avšak svá tvrzení nikterak neprokázal. Pokud právní předchůdce žalobce disponoval s osobními údaji žalovaného, neznamená to bez dalšího, že mu byly ze strany žalovaného sděleny v rámci uzavírání smlouvy v nadepsané věci. Je třeba zdůraznit, že žalobce stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšný. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Z provedeného dokazování soud má za prokázané, že žalobce žalovanému zaslal na jeho účet částku 7 000 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. NOZ jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z blíže neoznačené listiny, z níž je patrno, že došlo k zaplacení dané částky na účet, jehož disponentem byl žalovaný, což soud uvěřil u [právnická osoba] Soud proto s přihlédnutím k ust. § 2991 odst. 1 NOZ uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobci částku 7 000 Kč, o níž se bez spravedlivého důvodu obohatil (výrok I.), když původní věřitel platně postoupil svoji pohledávku v souladu s § 1879 a násl. NOZ žalobci. Žalobce má rovněž právo i na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 NOZ ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaný nevydal, oč se bezdůvodně obohatil. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodným žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobce opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalovaného, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda je žalobce v obdobných věcech zastupován různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 02. 2016 č.j. 25 Co 31/2016-41).