25 C 168/2021-30 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 6 500 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dni 19. 12. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě žalobce žalovanému zajišťoval služby spočívající v poskytování televizního vysílání [anonymizována dvě slova], a to až do dne 30. 9. 2019, kdy byla tato smlouva ukončena. Po ukončení smlouvy měl dle smluvního ujednání žalovaný povinnost do 10 dnů vrátit žalobci pronajatá technická zařízení, konkrétně set-top box a přístupovou kartu, které od žalobce převzal, což stvrdil svým podpisem na formuláři o provedení ze dne 19. 12. 2018. Protože své povinnosti nedostál, vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč za nevrácení [anonymizována dvě slova] a ve výši 1 500 Kč za nevrácení [anonymizována dvě slova]. Žalobce dodal, že s účinností ode dne 1. 4. 2020 došlo ke změně dosavadní obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba], a to v souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze společnosti [právnická osoba] odštěpením, když jmenovaná společnost nezanikla a vyčleněná část jejího jmění přešla na [právnická osoba] [právnická osoba] a k fúzi sloučením [právnická osoba] a.s., jako zanikající společnosti a [právnická osoba] [právnická osoba], jako nástupnická společnost, změnila firmu na [právnická osoba] Ani přes výzvu ze dne 10. 10. 2019 a 1. 12. 2020 žalovaný technická zařízení nevrátil, ani nezaplatil smluvní pokutu za jejich nevrácení. Žalobce vedle toho požadoval i přiznání úroků z prodlení v zákonné sazbě. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Písemnosti mu byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 19. 12. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací – kombinovaná televize, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby hradit sjednanou odměnu včetně veškerých dalších poplatků a nákladů podle platného ceníku žalobce. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou – 24 měsíců, přičemž žalovaný se zavázal využívat služby objednané touto smlouvou na dobu 24 měsíců, nedohodnou-li se strany na prodloužení smlouvy. Žalovaný si pronajal technické zařízení – [právnická osoba] TV. Strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč za prodlení s úhradou jakéhokoliv finančního závazku žalovaného více než 30 dnů a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení, poškození, zničení, nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení, či jeho přemístění mimo sjednaný koncový bod účastníka, nebo neoprávněné sdílení služby třetí osobou, uhrazením smluvní pokuty nebylo dotčeno právo na náhradu újmy. Žalovaný se zavázal uhradit paušální odškodnění ve výši jedné pětiny součtu měsíčních odměn, zbývajících do konce trvání smlouvy uzavřené na dobu určitou v případě jejího předčasného ukončení. Součást smlouvy tvořily všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, podmínky pro služby a ceník (citovaná smlouva [číslo]). Z formuláře o provedení, který byl sepsán den 19. 12. 2018, vyplývá, že žalovaný převzal přístroj s označením [anonymizováno] [číslo] a kartu [číslo] když došlo k nové instalaci daného zařízení u žalovaného. Na formulář žalovaný připojil svůj podpis. Podle zvláštních podmínek pro službu kombinované televize (článek 4.4) je žalovaný v případě ukončení smlouvy povinen technické zařízení vrátit ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy (zmíněné podmínky). Žalobce žalovaného vyzval dopisem ze dne 10. 10. 2019 k vrácení shora označeného technického zařízení včetně smart karty, přičemž ho zároveň upozornil na sjednanou smluvní pokutu. Dopisem ze dne 1. 12. 2020 žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě částky 6 500 Kč a vrácení technických zařízení (zmíněné dopisy včetně podacího archu). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci zaplatil. 4. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Po právním zhodnocení soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Účastníci platně uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla rovněž smlouva o výpůjčce ve smyslu ustanovení § 2193 a násl. NOZ, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému do užívání koncové zařízení (včetně karty) pro příjem signálu. Strany ve smlouvě smluvily povinnost žalovaného pro případ ukončení vrátit poskytnuté zařízení žalobci, pro případ prodlení s touto povinností byla mezi účastníky sjednána v souladu s ustanovením § 2048 a násl. NOZ smluvní pokuta. Žalobce své smluvní povinnosti splnil, když technická zařízení žalovanému zapůjčil, žalovaný však svoje smluvní povinnosti porušil, když po ukončení smlouvy předmětná technická zařízení žalobci nevrátil zpět, ač k tomu byl písemně vyzván. Žalobce proto využil svého práva na uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty, jejíž výše byla za konkrétní porušení ve smluvní povinnosti žalovaného, sjednána. Soud proto vyhodnotil, že nárok žalobce je dán, neboť z tvrzení žalobce, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný nevrátil set-top box a přístupovou kartu, za tato porušení byla stanovena smluvní pokuta v jednotkové výši 5 000 Kč a 1 500 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 NOZ právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobci byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT) za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k úhradě) á 200 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 968 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodným žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobce opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalovaného, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobce je v obdobných věcech zastupován různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).