25 C 257/2021-59 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 3 661,61 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byli Ceník, Všeobecné podmínky žalobce a Podmínky služeb a zboží za zvýhodněnou cenu, se kterými žalovaný vyslovil podpisem uvedené smlouvy souhlas. Na základě uvedené smlouvy se žalobce zavázal poskytovat služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednají, a žalovaný se zavázal řádně a včas platit sjednanou cenu za služby. Žalobce dále uzavřel se žalovaným kupní smlouvu na koncová zařízení, jejichž kupní cenu se žalovaný zavázal hradit ve splátkách. Konkrétně se jednalo o zařízení [spisová značka] [anonymizována tři slova] za kupní cenu 1 200,01 Kč, částka 0,01 Kč byla uhrazena při převzetí, pro zbývající část sjednáno 12 splátek po 100 Kč. Žalovaný řádně neplnil povinnosti z uvedených smluv, když neuhradil vyúčtování [číslo] za období od 16. 10. 2018 do 15. 11. 2018 splatné dne 4. 12. 2018 v částce 2 012 Kč, vyúčtování [číslo] za období od 16. 11. 2018 do 15. 12 2018 splatné dne 3. 1. 2019 v částce 2 822 Kč, vyúčtování [číslo] za období od 16. 12. 2018 do 15. 1. 2019 splatné dne 3. 2. 2019 v částce 3 871 Kč, vyúčtování [číslo] za období od 16. 1. 2019 do 15. 2. 2019 splatné dne 6. 3. 2019 v částce 1 599 Kč, vyúčtování [číslo] za období od 16. 2. 2019 do 15. 3. 2019 splatné dne 3. 4. 2019 v částce 3 811 Kč, vyúčtování [číslo] za období od 16. 3. 2019 do 15. 4. 2019 splatné dne 4. 5. 2019 v částce 1 599 Kč, vyúčtování [číslo] za období od 16. 4. 2019 do 15. 5. 2019 splatné dne 3. 6. 2019 v částce 1 599 Kč, vyúčtování [číslo] za období od 16. 5. 2019 do 15. 6. 2019 splatné dne 4. 7. 2019 v částce 1 599 Kč a vyúčtování [číslo] za období od 16. 6. 2019 do 15. 7. 2019 splatné dne 3. 8. 2019 v částce 23 850 Kč. Žalobcem byla v rámci řízení nárokována částka 3 661,61 Kč. Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 31. 1. 2020, žalovaný přes tuto výzvu ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Písemnosti mu byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Soud z listinných důkazů zjistil skutečnosti, které korespondují s tvrzeními žalobce. Žalovaný s žalobcem uzavřeli účastnickou smlouvu, jejíž součástí bylo i ujednání o kupní smlouvě na koncové zařízení [spisová značka] [anonymizována tři slova] za kupní cenu ve výši 1 200 Kč, k jejímuž uhrazení bylo sjednáno 12 splátek po 100 Kč. Dle Podmínek služby [anonymizováno] splátky (písm. B. odst. 7.) mohl žalobce zesplatnit kupní ceny zařízení v případě, že zákazník řádně a včas neplatí splátky zařízení nebo vyúčtování služeb. Jelikož žalovaný smluvní podmínky porušil, žalobce dopisem ze dne 16. 7. 2019 odstoupil od smlouvy. Z vyúčtování ze dne 16. 11. 2018, spatného dne 4. 12. 2018, ze dne 16. 12. 2018, splatného dne 3. 1. 2019, ze dne 16. 1. 2019, splatného dne 3. 2. 2019, ze dne 16. 2. 2019, splatného dne 6. 3. 2019, ze dne 16. 3. 2019, splatného dne 3. 4. 2019, ze dne 16. 4. 2019, splatného dne 4. 5. 2019, ze dne 16. 5. 2019, splatného dne 3. 6. 2019, ze dne 16. 6. 2019, splatného dne 4. 7. 2019 a ze dne 16. 7. 2019 splatného dne 3. 8. 2019, je zřejmé, že žalobce žalovanému vyúčtoval splátky koncového zařízení v celkové výši a rovněž služby třetím stranám. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný nárokovanou částku žalobci ani přes upomínku zástupce žalobce ze dne 31. 1. 2020 (předžalobní upomínka z uvedeného dne) zaplatil. 4. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací. 5. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálu po sítích elektronických komunikací. 6. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytovat žalovanému dohodnuté služby elektronických komunikací. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o koupi výše specifikovaného koncového zařízení, jehož kupní cenu se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách. Z tvrzení žalobce, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalobce žalovanému dodal předmětné koncové zařízení, žalovaný však svoji povinnost porušil, když řádně a včas nehradil dohodnuté splátky a dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých vyúčtování. Pro případ prodlení s úhradou bylo v kupní smlouvě dohodnuto automatické zesplatnění celého zůstatku dluhu žalovaného, jenž žalobce vyúčtoval v uvedených fakturách. Žalovaný nesporoval vznik ani výši dluhu a v řízení nebylo zjištěno, že by jakoukoliv část ze svého celkového dluhu zaplatil. S přihlédnutím ke shora citovanému ustanovení § 2079 o.z. tak dluží žalobci doplatek kupní ceny, které účastníci v kupních smlouvách dohodli. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost k úhradě, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. 9. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobce opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované osoby, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobce je v obdobných věcech zastupován různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25 Co 31/2016-41). Výzvu adresovanou žalované soud posoudil dle obsahu jako prostou výzvu k plnění, když daná výzva neobsahovala řádný právní rozbor.