25 C 270/2020-51 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu po doplnění odůvodnil tím, že žalovanému byla ve dnech [datum] až [datum] poskytnuta zdravotní péče. Protože žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, je povinen poskytnutou péči uhradit z vlastních prostředků, za tímto účelem mu byla vystavena faktura [číslo] znějící na částku 12 355 Kč, splatnou dne [datum]. Žalobce přitom vycházel z dokladů, které žalovaný předložil při svém ošetření, zejména občanský průkaz a dále podepsané prohlášení o ošetření nepojištěného pacienta, které bylo jak v českém, tak i v rumunském jazyce. Protože žalovaný vystavenou fakturu do data splatnosti neuhradil, byla mu zaslána na adresu, kterou žalovaný žalobci uvedl, upomínka s dodejkou, která byla žalobci vrácena dne [datum] jako nevyzvednutá (nikoliv jako adresát neznámý). Lze tak předpokládat, že na adrese, kterou žalovaný uvedl, skutečně i pobýval. Žalobce žalovanému zaslal upomínku i na adresu do [země], i v tomto případě neúspěšně. Žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na soudem zjištěné adresy. Protože se nepodařilo zjistit aktuální bydliště žalovaného, jenž je cizím státním příslušníkem a nemá v registru obyvatel zapsán pobyt, soud mu v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanovil opatrovníka z řad advokátů, s nímž bylo pokračováno v řízení. 3. Opatrovník ve svých vyjádřeních namítl, že žalobní návrh je nesrozumitelný a neurčitý, absentují v něm základní skutečnosti o tom, co by mělo být předmětem plnění a na základě jakých skutečností je žalobce po žalovaném nárokuje, z jakého právního titulu. Není rovněž zřejmé, na základě čeho žalobce dovodil, že se skutečně jedná o žalovaného, na základě jakých skutečností si ověřil totožnost a skutečné bydliště žalovaného, jakož i jeho řádné pojištění. Nikdy žalovaného řádně nevyzval a nevyrozuměl, aby se mohl k uplatněným nárokům vyjádřit. Protože se nemusí jednat o občana ČR, z opatrnosti opatrovník namítl i nesprávný postup žalobce s ohledem na nařízení Rady EHS č. 1408/71 a 574/72, podle něhož měl žalobce nejdříve uplatnit svůj nárok, pokud tento existuje u příslušné pojišťovny v rámci uplatnění postupu vycházející z principu pojištění v jednom členském státě EU. Z tohoto důvodu vznesl námitku nedostatku pasivní legitimace žalovaného a navrhl zamítnutí žaloby. 4. Z důkazů provedených v tomto řízení soud zjistil následující skutečnosti. Za ošetření a výkony ve dnech [datum] až [datum] a [datum] žalobce žalovanému vyúčtoval částku 12 355 Kč, jež byla splatná dne [datum] (faktura – daňový doklad [číslo] ze dne [datum] včetně přílohy k faktuře). Ze zmíněné přílohy je patrné, které výkony byly ve zmíněných dnech žalovanému poskytnuty ([datum] výsledky [anonymizována tři slova], dne [datum] a [datum] hematologické [anonymizována dvě slova], dne [datum] krevní sklad [anonymizováno], dne 7. 2. až 8. 2. výkony spojené s lůžky detašovaného pracoviště [anonymizováno], [datum] cílené vyšetření chirurgem s celkovým rozsahem bodů [číslo]). Žalovaný připojil svůj podpis i pod poučení, že mu bude účtovaná úhrada podle platných předpisu o úhradách zdravotní péče, a to za poskytnutou péči v rámci ambulantní i hospitalizační péče, kterou lze provést hotově nebo platební kartou. Pro případ nedostatku finančních prostředků žalovaný potvrdil, že dlužnou částku uhradí do 30 dnů. Tento text byl přeložen i do rodného jazyka žalovaného. Z této listiny je dále patrné, že se jednalo o platícího pacienta, přičemž žalovaný předložil i občanský průkaz, z jehož kopie je patrné, že jde státního příslušníka [anonymizováno] republiky. Žalobce rovněž zjišťoval skutečnost, zda je žalovaný v [země] pojištěn, ze zprávy odboru zdravotního účtování a statistiky vyplývá, že dle CMU pojištěn není. Žalovaný zároveň uvedl svoji kontaktní adresu ([ulice a číslo], [PSČ] [obec]), kterou žalobce doplnil do svých interních záznamů (hlášení o ošetření nepojištěného pacienta, kopie občanského průkazu žalovaného, potvrzení o pojištění v zemi původu a printscreeny interního systému žalobce). Ze zprávy Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, odbor cizinecké policie a oddělení pobytových agend vyplývá, že žalovaný prochází policejní databází, jde o cizince [anonymizováno] státní příslušnosti, který nemá na území v ČR žádný povolený druh pobytu ani není přihlášen k adrese pobytu. Má evidován záznam o přestupku, kde uvádí jako svou adresu [adresa žalovaného] (zmíněná zpráva z [datum]). Ani přes upomínku ze dne [datum], kterou žalobce žalovanému zasílal jak na žalovaným udanou adresu v ČR, tak i na adresu v [země] (zmíněná upomínka včetně dodejek), nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci zaplatil. 5. Podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ zákon o zdravotních službách“) pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb neuhrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Protože byly žalovanému s jeho souhlasem poskytnuty lékařské služby, které nebyly hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění, neboť žalovaný nebyl v době léčení pojištěn, žalobce žalovanému v souladu s výše citovaným ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách vyúčtoval poskytnutou péči shora specifikovanou fakturou částku v celkové výši 12 355 Kč. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svoji povinnost zaplatit žalobci danou částku splnil, byla mu tato povinnost určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 7. K námitkám opatrovníka žalovaného žalobce doplnil listinu nazvanou hlášení o ošetření nepojištěného pacienta v rámci [anonymizována dvě slova] [obec], v níž byl žalovaný upozorněn na povinnost úhrady poskytnuté zdravotní péče, dané poučení bylo přeloženo i do jeho rodného jazyka. S poučením byl seznámen, na listinu připojil svůj podpis. Žalobci žalovaný předložil rovněž i svůj občanský průkaz, jehož kopii žalobce soudu doložil. V souvislosti s dalšími provedenými důkazy, především zprávou Policie ČR, je tak jednoznačné, že žalovaný, který je státním příslušníkem [země], pobýval na území ČR, aniž by zde měl povolen jakýkoliv druh pobytu, zapsáno bydliště, přičemž vyhledal lékařské ošetření a byly mu poskytnuty lékařské služby. Došlo tak k jednoznačnému ztotožnění osoby žalovaného, který sám žalobci uvedl své bydliště v ČR, jež se nachází v obvodu zdejšího soudu, čímž je dána jeho místní příslušnost. V řízení bylo prokázáno rovněž i to, že žalobce žalovanému zasílal písemnosti, a to jak na adresu, kterou žalovaný žalobci sám uvedl, tak i na adresu v [země]. Pokud žalovaný změnil adresu, jíž žalobci označil, bylo na něm, aby mu sdělil svoji aktuální kontaktní adresu, neboť žalobce neměl možnost si sám zjišťovat jiné adresy, kam se eventuálně žalovaný přemístil. Žalobce nepochybil, pokud doručoval žalovanému na adresu (adresy), kterou (které) mu sám sdělil. V tomto směru lze poukázat na rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], C [číslo], jehož závěry je možné vztáhnout i na posuzovanou věc. Podle tohoto rozsudku spotřebitel má povinnost informovat smluvního partnera o jakékoli změně adresy, opustí-li své bydliště předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení smluvních povinností. Soudy členského státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, na základě čl. 16 odst. 2 nařízení Brusel I. jsou příslušné rozhodnout o této žalobě, jestliže nejsou podle čl. 59 nařízení Brusel schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečné bydliště mimo území EU. Toto nařízení přitom nebrání použití ustanovení vnitrostátního procesního práva členského státu, které ve snaze zabránit situaci odepření spravedlnosti umožňuje vést řízení proti osobě, která se neúčastní řízení a jejíž pobyt není znám. 8. Opatrovník žalovaného poukázal na nařízení Rady EHS č. 1408/71 a 574/72, k nimž je nutné zdůraznit, že oba tyto předpisy byly platné do 30. 4. 2010, první z nich byl zrušen předpisem č. 883/2004 a druhý předpisem č. 987/2009, přičemž se jedná o předpisy týkající se systému sociálního zabezpečení, nikoliv zdravotního zabezpečení. V daném případě lze spíše poukázat na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2011/24/EU, o uplatňování práv paci