25 C 308/2020-32 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 5 963 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 5. 9. 2019 do zaplacení a dále částku 1 037 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částku 1 413 Kč, představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 31. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu žalobce poskytl peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč, které mu téhož dne zaslal na účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 1 463 Kč do 4. 9. 2019. Svoji povinnost však nesplnil, na svůj dluh neuhradil ničeho. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky žalobce [anonymizováno], kde se žalovaný nejprve seznámil s nabídkou uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby vlastní parametry (splatnost a výši úvěru), vyplnil formulář, v němž zadal své osobní údaje, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobci. Zaškrtl i řádek s textem„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o úvěru a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům jsem porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Žalovaný byl povinen zaplatit rovněž i úroky z prodlení, dále účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením, (písemné, SMS či emailové výzvy) v celkové výši 2 500 Kč dle článku 2.3 smlouvy. Žalovaný tak žalobci dluží celkem částku 7 000 Kč (jistina + poplatek 5 963 Kč + uplatňované náklady 1 037 Kč). Dále žalobce požádal o přiznání smluvní pokuty, kterou vyčíslil částkou 1 413 Kč, k níž doplnil, že ji vymáhá do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Pro případ, že by soud neposoudil nárok žalobce z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobce požádal, aby byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, k čemuž navrhl vyžádat si vyjádření bankovních ústavů, z jejichž účtů byly prováděny transakce. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jeho pobytu zapsaného v Centrální evidenci obyvatel ČR. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobce svoji neúčast omluvil a nežádal odročení tohoto jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran. 3. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce předložil smlouvu o úvěru, z níž je patrné, že ji měl uzavřít žalobce se žalovaným dne 31. 5. 2019. K této smlouvě byly připojeny pouze podpisy zástupců žalobce, nikoliv žalovaného. Předmětem této smlouvy mělo být poskytnutí bezúčelového a bezhotovostního úvěru v celkové výši 4 500 Kč, který měl klient vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 463 Kč nejpozději do 30. 6. 2019. Nedílnou součást této smlouvy měly tvořit Všeobecné obchodní podmínky žalobce a sazebník. Žalobce soudu dále předložil listinu, z níž není patrné, o jakou listinu se jedná, není doplněna razítky ani podpisy vyhotovující osoby. Je z ní pouze možné ověřit, že došlo k zaplacení částky 4 500 Kč na č. účtu, které je zde zmíněno ([bankovní účet]). Soud si vyžádal výpis z [právnická osoba], z něhož vyplývá, že v rozhodné době byl majitelem shora označeného účtu žalovaný. Žalobce žalovaného vyzýval k úhradě dluhu dopisy ze dne 11. 9. 2019, 18. 9. 2019, 25. 9. 2019, 4. 10. 2019, 19. 10. 2019 a 10. 6. 2020 (upomínky a výzva k úhradě z uvedených dnů). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný jakoukoliv částku žalobci zaplatil. 4. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. 5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobci, aby prokázal, že jím tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena, tak aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 NOZ vznikl. Žalobce tvrdil, že uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru. K předložené smlouvě o úvěru nebyly připojeny podpisy žalovaného, nebylo tak možné ověřit, zda měl žalovaný vůli být touto smlouvou vázán, zda k ní v tomto znění přistoupil. Žalobce k prokázání této skutečnosti neoznačil žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by mu bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnil. Je třeba zdůraznit, že žalobce stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšný. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Z provedeného dokazování soud má pouze za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému na jeho účet částku 4 500 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. NOZ jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z blíže neoznačené listiny, z níž je patrno, že došlo k zaplacení dané částky na účet, jehož majitelem byl žalovaný, což soud ověřil u [právnická osoba] Soud proto s přihlédnutím k ustanovení § 2991 odst. 1 NOZ uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobci částku 4 500 Kč, o niž se bez spravedlivého důvodu obohatil (výrok I). Žalobce má rovněž právo i na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 NOZ ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaný nevydal, oč se bezdůvodně obohatil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť se žalobci nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru, dohodu o poplatku za poskytnutí úvěru a rovněž ani případná ujednání o smluvní pokutě. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby se úspěch žalobce téměř rovnal jeho neúspěchu, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.