25 C 328/2020-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 20. 5. 2015 do zaplacení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], dne 17. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí právní předchůdce žalobce poskytl peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, jež byly žalované převedeny na její bankovní účet, který jako žadatelka uvedla v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla považována za uzavřenou okamžikem, kdy žalobce poskytl žalované zápůjčku. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře, umístěného na webových stránkách původního věřitele, resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o půjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila se smluvními podmínkami, jejich přílohami i s informacemi v nich uvedenými, jež tvořily nedílnou součást těchto podmínek a byly k dispozici na webových stránkách, dále že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaná zde uvedla údaje o svém rodném čísle, dokladu totožnosti i bankovním účtu. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí půjčky do 19. 5. 2015. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, původnímu věřiteli ani žalobci ničeho nezaplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se dne 21. 12. 2017 se žalobce stal věřitelem uvedené pohledávky. Žalobce požadoval vrácení toliko jistiny zápůjčky, poplatek za poskytnutí zápůjčky v tomto řízení nepožadoval. Žalobce dále nárokoval zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], smlouvu, na jejímž základě se původní věřitel zavázat žalované poskytnout úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 19. 5. 2015 (prohlášení pro nového klienta). Z potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 4. 2015 soud ověřil, že částka 3 000 Kč byla téhož dne odeslána na účet č. [bankovní účet] (potvrzení [právnická osoba]). Soud ověřil, že majitelem účtu je žalovaná, dne 17. 4. 2015 jí byla na účet připsána částka 3 000 Kč (zpráva [právnická osoba] ze dne 4. 1. 2021). Fakturou [číslo] žalobce vyúčtoval žalované částku 3 000 Kč, jež byla splatná dne 19. 5. 2015 (označená faktura). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 se žalobce stal věřitelem dané pohledávky, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2018 (smlouva o postoupení pohledávek z uvedeného dne a oznámení o postoupení pohledávky ze zmíněného dne). Ani přes výzvu ze dne 7. 5. 2020 nebylo zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci zaplatila (výzva k úhradě dluhu, předžalobní upomínka z uvedeného dne). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., obchodní zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena v souladu s ust. § 2395 a násl. o.z. smlouva o úvěru. Žalobce sice tvrdil, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, soud však s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem podřadil smluvní vztah účastníků pod smlouvu o úvěru ze shora citovaného ustanovení § 2395 a násl. o.z., když i ze samotného prohlášení vyplývá, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru a žalované byl poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalobce se stal v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalované písemně oznámeno, jak bylo v řízení prokázáno. Právní předchůdce žalobce svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když umožnil žalované čerpat poskytnutý úvěr. Žalovaná však svoji povinnost ze smlouvy porušila, když poskytnutý úvěr řádně a včas nesplatila, čímž se dostala do prodlení. Žalovaná ohledně svého závazku neuvedla žádná skutková tvrzení, vznik, ani výši nesporovala. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobci zaplatila dlužnou částku ve výši 3 000 Kč, odpovídající jistině poskytnutého úvěru. Povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky vyplývá z ust. § 2395 o.z. ve spojení s ust. § 2399 odst. 1 o.z. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve shora konkretizované výši. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s ust. § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobci byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 a ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.