25 C 91/2020-266 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobci se domáhali vydání rozhodnutí, jímž by byl nahrazen projev vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], a parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. a obci [obec] (dále též„ pozemky“ či„ předmětné pozemky“). Žalobu odůvodnili tím, že na základě rozhodnutí Okresního [anonymizováno] [okres] č.j. P [spisová značka] ze dne 4. 4. 1995, který nabyl právní moci dnem [datum], vzniklo žalobcům, jako oprávněným osobám dle zákona o půdě, právo na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky v obci a k.ú. [obec], přičemž uvedený nárok žalobců nebyl do současnosti řádně oceněn a vypořádán v zákonem stanovené výši (ani po uplynutí více než 20 let od vzniku tohoto nároku). V důsledku tohoto svévolného a liknavého jednání žalovaného dle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR, tak i judikatury Nejvyššího soudu ČR, vzniklo žalobcům právo na vydání konkrétních pozemků za pozemky nevydané. Žalovaný restituční nárok žalobců ocenil celkem částkou 111 009,60 Kč (pro každého z žalobců částkou 55 504,80 Kč). Restituční nárok žalobců však ocenil chybně, na předmětné nevydané nemovitosti aplikoval oceňovací předpis nesprávným způsobem, kdy rozhodující pro posouzení hodnoty restitučního nároku žalobců je faktický (nikoliv evidovaný) stav nevydaných pozemků v době jejich přechodu na stát. Správně hodnota nevydaných pozemků dle výše zmíněného rozhodnutí OÚ [okres] činí částku 747 180 Kč (v cenách ke dni [datum]). Žalobci proto dopisem z [datum] vyzvali žalovaného, aby jejich restituční nárok řádně přecenil, neboť předmětné nevydané pozemky měly být oceněny jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 oceňovacího předpisu, nikoliv jako pozemky zemědělské, neboť předmětné pozemky byly vyvlastňovány pro účely výstavby sídliště dle zastavovacího plánu ze dne [datum], k tomuto účelu byly také skutečně užity. Žalovaný formálním přípisem z [datum] se odmítl přeceněním nároku žalobců zabývat, odkázal na evidovaný stav pozemků ke dni přechodu na stát, k faktickému stavu předmětných pozemků ke dni přechodu na stát ani k argumentaci žalobců se žalovaný nevyjádřil, nevyzval žalobce k doložení jakýchkoliv dalších důkazů, ani nepřihlédl k zastavovacímu plánu ze dne [datum], ačkoliv ten se stal závazným podkladem pro vyvlastnění pozemků žalobců a na jeho základě byla výstavba sídliště skutečně realizována. Žalovaný neučinil žádný aktivní krok k tomu, aby zjistil správnou hodnotu restitučních nároků žalobců, považoval nároky žalobců za již vypořádané, v případě žalobce [příjmení]) poskytnutím náhradního pozemku a žalobce [příjmení]) ve formě postoupení. Žalobcům za daného stavu nezbylo než své nároky uplatnit žalobou, když přes aktivní přístup žalobců se žalovaný brání řádnému ocenění jejich restitučního nároku, jedná zjevně svévolně a liknavě, nerespektuje ustálenou judikaturu vyšších soudů. Z listinných důkazů, které žalobci zajistili, jednoznačně plyne, že předmětné pozemky v k.ú. [obec] byly již ke dni přechodu na stát určeny k zastavění, žalovaný neučinil ve vztahu k žalobcům ničeho, aby zjistil správnou hodnotu jejich restitučního nároku. Dané tvrzení žalobců potvrdil Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 27. 9. 2019 č.j. 13 C 260/2017-287 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2020 sp. zn. 10 Co 392/2019, když těmito rozsudky byly vypořádány nároky každého ze žalobců co do částky 156 571 Kč. 2. Žalobci zadali zpracování znaleckého posudku k zjištění hodnoty nevydaných pozemků v k.ú. [obec] ve stavu ke dni přechodu na stát a v cenách ke dni [datum] dle oceňovacího předpisu, který byl zpracován znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], který dle § 11a odst. 13 zákona 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“) stanovil cenu nevydaných pozemků na částku 70 Kč/m2, znalec přitom ocenil nevydané pozemky žalobců v rozsahu dle výše citovaného rozhodnutí Okresního [anonymizováno] [okres] podle vyhlášky MF ČSSR č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Při výměře nevydaných pozemků 10 674 m2 se jedná o částku 747 180 Kč, když závěry soudního znalce potvrdil jako správné v rámci výše označeného řízení i Okresní soud v Karlových Varech a Krajský soud v Plzni. Na každého ze žalobců připadá podíl na nevydaných pozemcích ve výši id. ½, celkem částka 373 590 Kč. Při zohlednění žalovaným uznaného nároku každého ze žalobců ve výši 55 504,80 Kč a uspokojeného nároku výše konkretizovaným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ve výši 156 571 Kč zbývá k uspokojení ve prospěch každého ze žalobců nárok nejméně 161 514,20 Kč, z něhož nebylo dosud plněno ničeho. 3. Žalobcům je známo, že žalovaný vlastní mimo jiné výše specifikované pozemky, jejichž vydání se žalobci domáhají, hodnota těchto pozemků vypočtená dle § 11a odst. 13 zákona o půdě pro účely vydání požadovaných pozemků oprávněným osobám činí dle znaleckého posudku soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] v úhrnu částku 267 890 Kč (pro každého ze žalobců 133 945 Kč), předmětné pozemky jsou dle názoru žalobců vhodné k převodu na oprávněné osoby a k uspokojení jejich restitučních nároků. Žalobci tak s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3169/07 uplatnili nárok na vydání konkrétních pozemků specifikovaných v žalobním petitu, neboť tyto jsou ve vlastnictví žalovaného, jedná se o pozemky převoditelné, a to tak, že každý z žalobců nabude ideální jednu polovinu z celku ke každému z převáděných pozemků. 4. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, neuznal ji ani z části. Učinil nesporným, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě a z výše citovaného rozhodnutí OÚ [okres] č.j. P [spisová značka] jim nebyly vráceny pozemky o celkové výměře 10 674 m2. Dle žalovaného však nejsou splněny podmínky dovozené konstantní judikaturou NS ČR a ÚS ČR. Žalovaný v podání ze dne [datum] dodal, že došlo dne [datum] ke změně v evidenci restitučních nároků žalované, kdy na základě výroku rozsudku OS v [obec] č.j. 13 C 260/2017-287 k navýšení na celkovou částku 636 170,40 Kč, na nějž bylo plněno částkou 156 571 Kč ve prospěch každého ze žalobců z důvodu převodu pozemků p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], p. [číslo] v k.ú. [část obce] a p. [číslo] v k.ú. [obec]. Zbývající restituční nárok činí max. částku 323 028,40 Kč (161 514,20 Kč pro každého ze žalobců). Skutečnost, že žalovaný byl v minulosti shledán liknavým, neznamená, že lze jeho postup hodnotit shodně i v současné situaci. Žalobci se od přecenění jejich restitučního nároku žádné veřejné nabídky žalovaného nezúčastnili (proběhly již 2 kola), mohli se zákonnou cestou domáhat uspokojení svých restitučních nároků, když jim nic nebrání se veřejných nabídek účastnit. Žalobci zjevně usilují o převod konkrétních vybraných náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku žalovaného, což je dle judikatury NS ČR důvodem pro zamítnutí žaloby. Žalovaný proto s tvrzením žalobců ohledně jeho liknavosti a svévole zásadně nesouhlasil, když k přecenění došlo, ačkoliv s tímto oceněním žalovaný nadále nesouhlasil. Žalovaný doplnil, že byla podána proti usnesení NS ČR č.j. 28 Cdo 2428/2019-374 ústavní stížnost, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Dle jeho názoru obecné soudy především nesprávně právně vyhodnotily a posoudily aktivní legitimaci žalobce [příjmení]) a rozpornost jím uplatněného nároku s dobrými mravy. Žalovaný i v tomto řízení vznesl námitku nedostatku aktivní legitimace na straně žalobce [příjmení]), jeho nárok zanikl postoupením na třetí osobu Ing. [jméno] [příjmení], když s postoupenou pohledávkou dle postupní smlouvy přechází i všechna práva s ní spojená. Poukázal přitom na ust. § 524 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), když nárok postupitele byl ke dni postoupení evidován ve výši 55 504,80 Kč, v níž i přešel. Nárok Ing. Ječného, který nebyl původní oprávněnou osobou ani jejím dědicem, zanikl uplynutím prekluzívní lhůty dne [datum] (tzv. restituční tečka). Žalobce [příjmení]) se tudíž nemůže domáhat jakéhokoli přecenění. Žalovaný odkázal na obdobný případ žalobce [jméno] [příjmení]. Žalovaný poukázal i na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 13 Co 139/2019-200. Žalobci navíc všechny tři pozemky, které získali do vlastnictví na základě shora citovaného rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech, převedli na třetí osobu ([jméno] Svobodu), z čehož je zjevné, že neusilují o získání náhradní půdy pro účely obnovy jejich původních vlastnických vztahů, jak zamýšlel zákon o půdě. Žalobcům byly vydány náhradní pozemky o výměře 10 437 m2, když jim byl odňat pozemek o výměře 10 674 m2. Úplné finanční vyrovnání by tak vyžadovalo převést na žalobce pozemky o mnohonásobně větší výměře, než jim byly odňaté. Poukázal na preambuli zákona o půdě. 5. K převoditelnosti náhradních pozemků žalovaný dodal, že pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] a p. [číslo] v k.ú. [část obce] jsou na žal