28 C 161/2021-23 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 42 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 12. 11. 2017 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 30 000 Kč v hotovosti, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků zavázala taktéž uhradit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 200 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. To vše se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 900 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 12. 2018. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, když za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky žalobci uhradila pouze částku 18 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobkyni s účinností ke dni 29. 11. 2019, o čemž byla žalovaná písemně informována. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby neuhradila žalovaná ničeho. 2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 28. 8. 2017 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. I v tomto případě právní předchůdce žalobkyně řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Žalované byla poskytnuta peněžní hotovost ve výši 17 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků taktéž uhradit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 380 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč. To vše se zavázala uhradit formou v 58 týdenních splátek po 510 Kč počínaje 4. 9. 2017. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky žalobkyni uhradila pouze částku 20 980 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno již ničeho. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 12. 11. 2017 smlouva, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku uhradit a to včetně úroku za půjčení peněžních prostředků ve výši 4 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 000 Kč. V čl. 1 smlouvy byla sjednána úroková sazba ve výši 23,72 % ročně. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku v 58 týdenních splátkách po 900 Kč (smlouva). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná uhradila v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků pouze částku 18 500 Kč, když žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak. RPSN byla sjednána ve smlouvě ve výši 195 %. Soud má dále za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo dne 28. 8. 2017 k uzavření smlouvy, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit zpět a to včetně úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 380 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč. V čl. 1 4. smlouvy byla sjednána úroková sazba ve výši 23,72 % RPSN byla sjednána ve výši 195 %. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou částku v 58 týdenních splátkách po 510 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována (smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky). Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že ve vztahu k zapůjčení částky 17 000 Kč uhradila žalovaná částku 20 980 Kč, žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak. 6. Po právním zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly platně sjednány smlouvy o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2 395 an. Obč. zák., na základě kterých byly žalované dne 12. 11. 2017 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a dne 28. 8. 2017 peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Soud uvádí, že si je vědom toho, že žalovaná při poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč se zavázala uhradit částku 22 200 Kč a při poskytnutí úvěru ve výši 17 000 Kč se zavázala uhradit částku 12 580 Kč, když s ohledem na tyto skutečnosti se soud zabýval tím, zda v obsahu smluv lze spatřovat ujednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy. Co se týče sjednané výše úroků a poplatků sjednaných ve smlouvách, pokud byly v případě úvěru ve výši 30 000 Kč sjednány úroky ve výši 4 200 Kč na dobu přesahující jeden rok, neboť mělo být hrazeno v 58 týdenních splátkách a v případě úvěru ve výši 17 000 Kč sjednány úroky ve výši 2 380 Kč na dobu přesahující jeden rok, neboť mělo být hrazeno v 58 týdenních splátkách, jedná se o úrokovou míru, která odpovídá obvyklé úrokové míře v době uzavření smluv. V daném případě je nutno zdůraznit, že se jednalo o úvěr poskytnutý nebankovní institucí, tudíž riziko bez poskytnutí zápůjčky vyplývalo, bylo vyšší než u klasické bankovní půjčky, která by ve většině případů ani poskytnuta nebyla. Toto soud považuje za významné zejména ve vztahu k dalším sjednaným poplatkům. Soud považuje sjednaný administrativní poplatek ve výši 6 000 Kč v případě úvěru ve výši 30 000 Kč ještě za přiměřený, a to právě s odkazem na to, že se jednalo o typ rizikové zápůjčky bez zajištění. Ke stejnému závěru soud dospěl i v případě úvěru ve výši 17 000 Kč, kde poplatek činil 3 400 Kč. K poplatku ve výši 12 000 Kč představující hotovostní inkaso splátek v případě smlouvy ze dne 12. 11. 2017 soud uvádí, že ačkoliv jeho výše je poměrně vysoká, je nutno přihlédnout k tomu, že žalovaná byla na výši tohoto poplatku upozorněna a bylo pouze na ní, zda za tuto doplňkovou službu zvolí či nikoliv. Ze smlouvy vyplynulo, že žalovaná výslovně svůj požadavek nad rámec svého podpisu na konci smlouvy, svým dalším podpisem pod požadavkem inkasa s uvedenou výší za tuto službu, stvrdila. Stejný postup byl i v případě smlouvy ze dne 28. 8. 2017, ve které činil inkasní poplatek 6 800 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná dobrovolně přistoupila k tomu, aby jí tato doplňková služba i za tuto cenu byla poskytována. Nadto soud uvádí, že pokud zaměstnanec právního předchůdce žalobkyně se měl každý týden se dostavit do bydliště žalované za účelem vybrání sjednané splátky, pak došlo k značnému navýšení nákladů úvěru a žalovaná byla s těmito náklady při podpisu smlouvy bez jakýchkoliv pochybností srozuměna. Soud však nepřiznal žalobkyni požadovaný úrok ve výši 23,72 % ročně, kdy soud má za to, že výše úroku byla ve smlouvách jasně stanovena pevnou sazbou. Pokud v dalších ujednáních smlouvy je stanoven další úrok, soud považuje toto ujednání v rozporu s ujednáním o pevné sazbě úroku, kdy žalovaný jako spotřebitel mohl zcela logicky nabýt dojmu, že další úročení nad rámec pevného úroku již sjednáno není. Takovéto ujednání soud považuje pro spotřebitele za matoucí, a proto není namístě další úročení nad rámec pevně stanoveného úroku, žalobkyni přiznat. Tím, že žalovaná řádně a včas neplnila, dostala se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) 7. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 39,96 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadované a přizna