28 C 181/2021-26 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 3. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 8 712,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 16. 12. 2017 smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 7 000 Kč. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň 1x v průběhu každých 180 dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimálně měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Stejně tak se zavázal žalovaný neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaný však porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze smlouvy a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 8 712,95 Kč převedla dne 11. 9. 2018 na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Po převedení debetního zůstatku ve výši 8 712,95 Kč banka umožnila žalovanému jeho splácení ve splátkách. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena, proto banka využila svého práva a celou dlužnou částku dopisem ze dne 16. 1. 2019 zesplatnila k tomuto dni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29 % ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o. s. ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o bankovních produktech a službách včetně všeobecných obchodních podmínek banky, produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru, z oznámení o zesplatnění, z úrokového lístku, ze sazebníku banky, z výpisu z úvěrového účtu, smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek, z potvrzení o zaplacení úplaty a z předžalobní upomínky má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, kdy žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. 5. Soud v daném případě došel k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně ujednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 145/2010 ve spojení s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku. Žalovaný se zavázal řádně a včas vrátit poskytnutý úvěr, svůj závazek však porušil, když nesplnil podmínky, ke kterým se zavázal. Právní předchůdce žalobkyně tak v souladu se smluvním ujednáním poskytnutý úvěr zesplatnil. K uhrazení tak stále zbývá částka 8 712,95 Kč. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství, když tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 150 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 7. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému byla ke splnění její povinností poskytnuta běžná třídenní lhůta.