28 C 194/2021-33 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 28. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 6 321 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 10. 3. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta jistina úvěru ve výši 4 500 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru splatit i kapitalizovaný úrok za předpokládané období trvání úvěru ve výši 0 Kč s tím, že celková splatná částka, kterou měla žalovaná vrátit, byla ve výši 4 500 Kč a to formou jediné splátky s 30 denní splatností ode dne uzavření smlouvy. Dne 5. 5. 2019 byl ke smlouvě o úvěru [číslo] uzavřen dodatek téhož čísla, kterým byla prodloužena doba splatnosti úvěru a to do 16. 6. 2019. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas nehradil, tím mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny a to za každý den prodlení, tak jak bylo uvedeno ve smlouvě. Stejně tak žalované vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení pohledávky, když k postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, činila nesplacenou jistinu ve výši 4 500 Kč a nesplacené smluvní pokuty ve výš 1 821 Kč a dále neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Ke smluvní pokutě žalobkyně uvedla, že se jedná o smluvní pokutu z dlužné jistiny počínaje od 17. 6. 2019 do 25. 7. 2020 v celkové výši 1 821 Kč. 2. Podáním doručeným soudu dne 22. 7. 2021 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Žalobkyně dále uvedla, že totožnost žalované byla při uzavírání smlouvy ověřena v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] a. s., kde před podpisem smlouvy a obdržení požadované výše jistiny žalovaná předložila svůj [číslo obč. průkazu]. Převzetí jistiny úvěru žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalobkyně současně vzala žalobu zpět co do částky 1 921 Kč představující požadované příslušenství, tj. smluvní pokutu ve výši 1 821 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč, když nadále požadovala pouze dlužnou jistinu ve výši 4 500 Kč a zákonný úrok z prodlení z této jistiny. 3. Usnesením ze dne 27. 7. 2021 č. j. 28 C 194/2021 – 24 bylo řízení co do částky 1 921 Kč zastaveno. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 9. 2021. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, kdy tyto skutečnosti vyplynuly (ze smlouvy o úvěru včetně jejího dodatku, dále ze standartních informací o spotřebitelském úvěru, ze všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně, z výzev k úhradě, smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu po odstoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky, z podacích archů). V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutné hledět jako na smlouvu neplatnou, neboť není zřejmé, zda a jakým způsobem původní věřitel ověřil a posoudil úvěruschopnost žalované dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že žádnými důkazy ohledně prokázání zjišťování úvěruschopnosti nedisponuje. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 soud při absenci tvrzení a důkazů na straně žalobkyně vycházel z toho, že původní věřitel uvedenou povinnost nesplnil a na smlouvu o úvěru tak dopadá sankce absolutní neplatnosti. Z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč byly žalované skutečně poskytnuty. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak. Co se týče zákonného příslušenství, soud počátek prodlení určil ode dne 25. 9. 2020, když z předložených listinných důkazů vyplynulo, že poprvé byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 8.9.2020 včetně dokladu o odeslání, kdy z dodejky České pošty s.p. bylo zjištěno, že tato byla dána k přepravě dne 9. 9. 2020. V souladu s ustanovením § 571 občanského zákoníku, pak výzva byla žalované doručena dne 14. 9. 2020 a nejpozději 10-tý den měla žalovaná plnit, tedy do 24. 9. 2020. Pokud tak neučinila, dostala se od 25. 9. 2020 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 31,78 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). Ty spočívají v soudním poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za dva úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a jeden úkon právní služby po 100 Kč (prostá výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 1 368 Kč, při zohlednění toho, že žalobce byl ve věci úspěšný pouze z části, náleží žalobci částka 434,75 Kč.