28 C 216/2021-46 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] jako právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 16. 1. 2017 smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě obdržela žalovaná bezhotovostním inkasním převodem finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 488 Kč, celkem tak částku 2 488 Kč. Celková částka byla splatná ke dni 9. 3. 2017 a to v jediné splátce na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně spolu s veškerými poplatky. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas do termínu splatnosti, když neuhradila ničeho. Od 10. 3. 2017 se tak ocitla v prodlení s úhradou celkové částky 2 488 Kč. V důsledku prodlení žalované tak vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a taktéž v souladu se smluvním ujednáním i právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Celková hodnota pohledávky tak činila ke dni postoupení částku 14 953 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 488 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 1 945 a nákladů za inkasní vymáhání ve výši 10 520 Kč. Žalobkyně však sdělila, že ku prospěchu žalované neuplatnila v řízení úhradu postoupených nákladů za inkasní vymáhání ve výši 10 520 Kč a uplatnila zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny. Žalobkyně tak požadovala uhrazení jistiny ve výši 2 000 Kč, uhrazení nesplaceného úroku ve výši 488 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za období od 10. 3. 2017 do 23. 7. 2018. Dále žalobkyně žádala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 10. 3. 2017 do 1. 7. 2019 ve výši 371,84 Kč a dále zákonný úrok z nesplacené jistiny jdoucí od 25. 7. 2019 do zaplacení. 2. Podáním doručeným soudu dne 2. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně co do částky 1 488 Kč zpět, a to do kapitalizovaného úroku ve výši 488 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000, nadále požadovala dlužnou jistinu ve výši 2 000 Kč spolu se zákonným příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení. Současně k výzvě soudu žalobkyně sdělila, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje. 3. Usnesením ze dne 11. 8. 2021 č. j. 28 C 216/2021 – 37 bylo řízení co do částky 1 488 Kč zastaveno. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, kdy tyto skutečnosti vyplynuly z výpisu z účtu, z oznámení o postoupení pohledávky, z předžalobní upomínky, ze smlouvy o úvěru a jejího dodatku, ze sdělení [právnická osoba], ze smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak. Soud taktéž má z tvrzení žalobkyně za prokázané, že žalovaná v souvislosti s poskytnutou částkou neuhradila ničeho. V daném případě soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu je nutné hledět jako na smlouvu neplatnou, neboť není zřejmé, zda a jakým způsobem původní věřitel ověřil a posoudil úvěruschopnost žalované dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že žádnými důkazy ohledně prokázání zjišťování úvěruschopnosti nedisponuje. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 soud při absenci tvrzení a důkazů na straně žalobkyně vycházel z toho, že původní věřitel uvedenou povinnost nesplnil a na smlouvu o úvěru tak dopadá sankce absolutní neplatnosti. Z tohoto důvodu soud nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když žalobkyně prokázala, že peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč byly žalované skutečně poskytnuty. Žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak. Co se týče zákonného příslušenství, soud počátek prodlení určil ode dne 3.9.2019, když z předložených listinných důkazů vyplynulo, že poprvé byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 19.8.2019 včetně dokladu o odeslání, kdy z dodejky České pošty s.p. bylo zjištěno, že tato byla dána k přepravě dne 20.8.2019. V souladu s ustanovením § 571 občanského zákoníku, pak výzva byla žalované doručena dne 23.8.2019 a nejpozději 10-tý den měla žalovaná plnit, tedy do 2.9.2019. Pokud tak neučinila, dostala se od 3.9.2019 do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 12,86 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadovaní a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). Ty spočívají v soudním poplatku 400Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za dva úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a jeden úkon právní služby po 100 Kč (prostá výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 1 368 Kč, při zohlednění toho, že žalobce byl ve věci úspěšný pouze z části, náleží žalobci částka 175,92 Kč. 6. O lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.