28 C 248/2020-53 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 2. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 1 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [název práv. osoby] [příjmení] [anonymizováno] a žalovanou došlo dne 28. 5. 2014 k uzavření Smlouvy o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 1 000 Kč v hotovosti. Nedílnou součástí byly Obchodní podmínky. Smluvní strany si smluvily, že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy právní předchůdce žalobkyně poskytne žalované zápůjčku na základě žádosti žalované, zápůjčka byla žalované poskytnuta v den schválení poskytnutí zápůjčky [anonymizováno] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [anonymizováno], resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila se Všeobecnými obchodními podmínkami a že s nimi v plném rozsahu souhlasí, to vše ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 2. 7. 2014. Žalovaná však zápůjčku řádně a včas nevrátila, kdy ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku 1 000 Kč, žalobkyně uvedla, že poplatek za poskytnutí zápůjčky nepožaduje. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ačkoliv byla k jejímu uhrazení před podáním žaloby vyzývána. 2.) Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3.) Soud ve věci nařídil ústní jednání, z jehož účasti se žalobkyně a její právní zástupkyně řádně omluvily, žalovaná se bez omluvy nedostavila, soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků. 4.) Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Z poštovní poukázky, ze smlouvy o zápůjčce, z faktury, z výzvy k úhradě, ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 2. 6. 2014 peněžní hotovost ve výši 1 000 Kč, a to prostřednictvím poštovní poukázky, když převzetí této částky žalovaná písemně potvrdila. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla zjištěna ze shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, když současně bylo prokázáno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dosud jistinu ve výši 1 000 Kč žalobkyni neuhradila, když bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. Ze smluvního ujednání účastníků (smlouva o zápůjčce) soud zjistil, že náklady RPSN byly stanoveny ve výši 3 112,64 %, roční úroková sazba byla stanovena ve výši 401,50 %. 5.) Podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6.) Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní ujednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smyslová účel zákona vyžaduje. 7.) Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Po zhodnocení provedeného dokazování má soud za prokázané, že žaloba je důvodná z převážné části. Soud však uvádí, že na smluvní vztah mezi účastníky nelze nahlížet jako na platně uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku, když RPSN byla stanovena ve výši 3 112,64 % a roční úroková sazba byla stanovena ve výši 401,50 % ročně. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní ujednání, které se příčí dobrým mravům s tím, že soud přihlédne k tomuto ujednání i bez návrhu. Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Taková jednání vykazuje znaky lichvy, již nemůže používat právní ochrany. Je zřejmé, že výše úroku byla sjednána nemravně, soud v tomto odkazuje například na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 vydané pod sp. zn. 25 Co 145/2018. V řízení však vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně žalované částku 1 000 Kč poskytl, soud taktéž vychází z tvrzení žalobkyně, že tuto částku žalovaná dosud neuhradila, když žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala opak. Je tedy zřejmé, že 1 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Soud tak žalobě co do částky 1 000 Kč vyhověl a s ohledem na prodlení žalované přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) s tím, že počátek prodlení soud stanovil v souvislosti s výzvou k zaplacení ze dne 18.1.21018, kdy se jedná o první výzvu, kterou žalobkyně prokázala, že vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, k poštovní přepravě byla předána 22.1.2018. Fikce doručení nastala ke dni 25.1.2018, dne 26.1.2018 měla žalovaná nejpozději plnit, a pokud tak neučinila, dnem 27.1.2018 se dostala do prodlení. Soud tak žalobě v převážné části vyhověl, co do zbývajícího příslušenství žalobu zamítl. 7. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutá poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobci právo na náhradu 64,19 % účelně vynaložených nákladů řízení (nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). Ty spočívají v soudním poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 1 489 Kč, při zohlednění toho, že žalobce byl ve věci úspěšný pouze z části, náleží žalobci částka 955,79 Kč. 8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1.