28 C 318/2020-29 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl dne [datum] kontrolován na trase metra linky C veřejné hromadné dopravy provozované žalobcem a na výzvu při přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak porušil své povinnosti vyplývajícímu ze zákona a vznikla mu tak povinnost uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. 2.) Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3.) Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a žalovaný, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4.) Soud pro úplnost uvádí, že usnesením ze dne 23. 10. 2020 ustanovil žalovanému opatrovníka s ohledem na aktuální judikaturu ústavního soudu. Opatrovník žalovaného uvedl, že mělo být zohledněno, že rozhodující úlohu ve výchově dítěte mají rodiče, kteří mají vykonávat řádně rodičovskou zodpovědnost. Opatrovník však současně uvedl, že s ohledem na věk nezletilého má za to, že by žalovaný měl mít již dostatečné rozumové schopnosti k posouzení důsledku cestování městské hromadné dopravy bez platné jízdenky. Současně uvedl, že žalovaný je v současné době na útěku z ústavní výchovy. 5.) Po provedeném dokazování soud zjistil skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobce obsaženými v žalobě, když tyto skutečnosti vyplynuly ze zápisu o provedené přepravní kontrole, z informace pro cestujícího, z výzvy k úhradě. 6.) Dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sbírky o drahách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného včetně přirážky k jízdnému, nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 7.) Podle § 37 odst. 6 tohoto zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 8.) Podle čl. III tarifu pražské integrované dopravy v úplném znění je cena přestupní jízdenky pro kombinaci pásem 24 Kč s časovou platností 60 minut. Podle smluvních přepravních podmínek je cestující povinen opatřit si před nástupem do vozidla jízdní doklad. Podle bodu 8.3 přepravních podmínek, cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem a odmítá na místě zaplatit přirážku v hotovosti, je povinen prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné pro vymáhání zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Přirážka k jízdnému je podle bodu 8.4 stanovena na částku 1 500 Kč. 9.) Podle § 2550 občanského zákoníku, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 10.) Podle § 4 odst. 1 občanského zákoníku se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jí s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. 11.) Podle § 24 občanského zákoníku, každý člověk odpovídá za své jednání, je-li z toho posoudit jich a ovládnout. 12.) V daném případě soud dospěl k závěru, že je žalobě na místě v plném rozsahu vyhovět. V řízení byla prokázána tvrzení žalobce, tedy, že žalovaný cestoval městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobcem bez platné jízdenky. Žalovaný tak uzavřel se žalobcem smlouvu o přepravě a své povinnosti, které mu z uzavření této smlouvy vyplynuly, porušil. Soud podotýká, že i s přihlédnutím k tomu, že žalovaný v době tzv. černé jízdy nebyl ve věku 18 let, kdy se jednalo o osobu 17letou, je nutné dojít k závěru, že i přes svůj věk si musel být nepochybně žalovaný vědom toho, že pokud chce použít prostředek městské hromadné dopravy, je nutné si koupit jízdenku s tím, že v případě, že tuto jízdenku mít nebude, vystavuje se možné sankci. Pokud tak žalovaný neučinil, lze usoudit, že žalovaný si byl vědom toho, že porušuje svoji povinnost a soud má za to, že v daném případě mu nelze poskytnout ochranu v podobě zproštění se povinnosti nést sankce za porušení shora uvedených povinností. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. Tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodný požadavek žalobce co do zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). 13.) Žalobce byl ve věci plně úspěšný a náleží mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada plných nákladů řízení. Soud zároveň přihlédl k tomu, že žalobce poslal žalovanému výzvu v souladu s § 142a o.s.ř.. Soud přiznal odměnu advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., účinné od 1. 7. 2014, tedy po úkonech á 200 Kč Náklady řízení tedy představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní pomoci ve výši třikrát 200 Kč (§ 14b odst. 1), tři režijní paušály (á 100 Kč ve výši 300Kč podle § 14 b) odst. 5 vyhl.č.177/96 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. (advokátního tarifu) v platném znění. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. soud přiznal zástupci žalobce rovněž daň z přidané hodnoty ve výši 21%, náklady řízení přiznal tedy celkem 1 489 Kč. 14.) V obou případech ke splnění povinnosti žalovanému byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.