30 C 177/2021-36 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 9. 2. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3. 7. 2018 dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a to pro potřeby domácnosti s tím, že žalované zajistila veškeré předpoklady pro plynulý a nerušený odběr elektrické energie v daném odběrném místě. Za období od 19. 10. 2018 do 16. 10. 2019 vystavila žalobkyně žalované za odebranou elektřinu fakturu [číslo] znějící na částku 2 811 Kč se splatnostní dne 31. 10. 2019 a za období od 17. 10. 2019 do 9. 3. 2020 fakturu [číslo] znějící na částku 2 555,16 Kč se splatností dne 30. 3. 2020, když na ani jednu z těchto faktur žalovaná ničeho neuhradila. Zároveň se žalovaná dostala do prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, kdy žalobkyně požádala distributora o odpojení odběrného místa od distribuční soustavy, který odpojení provedl a dle ceníku svých služeb vyúčtoval žalobkyni za toto odpojení částku 907,50 Kč, kdy tento poplatek byl vyúčtován žalobkyni v rámci faktury [číslo] se splatností dne 11. 3. 2020. Zároveň pak žalobkyně vyúčtovala žalované v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami 5x poplatek ve výši 240 Kč za upomínky zaslané v souvislosti s prodlením žalované s úhradou plateb. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na celkový dluh ve výši 7 173,66 Kč dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa přechodného pobytu občana EU na území ČR. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o Sdružených službách dodávky elektřiny do výše uvedeného odběrného místa, a to ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 energetického zákona, která svým obsahem odpovídá kupní smlouvě ve smyslu ustanovení § 2079 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu a žalované tak vznikla povinnost za ní zaplatit dohodnutou cenu. Žalovaná pak žalobkyni nezaplatila za dodávku elektrické energie za období od 19. 10. 2018 do 9. 3. 2020 celkem částku 2 811 Kč + 2 255,16 Kč. Zároveň je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni i částku 5x 240 Kč za zaslání upomínek v souvislosti s Všeobecnými obchodními podmínkami. S ohledem na skutečnost, že žalovaná svou povinnost řádně a včas nesplnila, soud žalobě vyhověl a uložil žalované celkovou dlužnou částku ve výši 7 173,66 Kč zaplatit. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik tisíc obdobných návrhů. V souvislosti se shora uvedeným soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že na řízení o žalobách o úhradu nezaplacené odebrané elektrické energie obecně dopadá shora uvedené ustanovení s výjimkou případů, kdy skutkové okolnosti věci i právní hodnocení jsou natolik specifické, že je již nelze zařadit k „ obdobným věcem“. V daném případě se nejedná o takovouto výjimku, kdy žaloba byla ke zdejšímu soudu podána na naprosto totožném vzoru tak, jako v jiných obdobných případech, kdy došlo toliko k aktualizaci dat.