30 C 213/2021-56 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 5. 2021 ve znění jeho doplnění ze dne 23. 7. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že dne 21. 5. 2018 byla mezi původní úvěrující společností [právnická osoba] a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o rychlé půjčce [číslo]. Na základě shora uvedené smlouvy se pak žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, kdy úroková sazba byla sjednána ve výši 14,90 % ročně. Nedílnou součástí předmětné smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a Ceník poplatků. Žalovaný celý úvěr načerpal jednorázově, přičemž se zavázal úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Protože žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, původní úvěrující celý úvěr ke dni 24. 11. 2020 zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho okamžité úhradě. Ke dni zesplatnění sestávala celková dlužná pohledávka z jistiny úvěru ve výši 105 700,77 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 331,32 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 205,26 Kč a dlužných poplatků ve výši 595 Kč. Předmětná pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Opatrovník žalovaného se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z listiny nazvané Smlouva o rychlé půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 21. 5. 2018 mezi původním úvěrujícím společností [právnická osoba] a žalovaným jako úvěrovaným, kdy původní úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč s tím, že úrok byl sjednán ve výši 14,90 % ročně. Žalovaný se pak zavázal úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 3 561 Kč počínaje 20. dnem, který následuje po dni vyhotovení předmětného návrhu. Nedílnou součástí předmětné smlouvy jsou i Všeobecné obchodní podmínky a Ceník poplatků. Z Všeobecných obchodních podmínek pak dále vyplynulo, že úroky, poplatky, pojistné náklady, jakož i veškeré další výlohy související s poskytnutím úvěru přirůstají k jistině. Z platební historie má soud za prokázané, že žalovaný celý úvěr čerpal bezhotovostně dne 21. 5. 2018. Z platební historie dále vyplynulo, že žalovaný v období od 20. 6. 2018 do 11. 8. 2020 uhradil celkem 89 917,52 Kč, kdy poté došlo k zastavení plateb. Z dopisu původního úvěrujícího pak bylo dále zjištěno, že celý úvěr byl ke dni 24. 11. 2020 zesplatněn. Z platební historie vyplynulo, že ke dni zesplatnění sestávala celková dlužná pohledávka z jistiny úvěru ve výši 105 700,77 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 331,32 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 205,26 Kč a dlužných poplatků ve výši 595 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2020 dále vyplynulo, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 5. Po právním posouzení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Právní vztahy mezi původním úvěrujícím a úvěrovaným se řídí ustanovením o smlouvě o úvěru dle § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Původní úvěrující svoji povinnost ze smlouvy řádně a včas splnil, když žalovanému poskytl úvěr ve sjednaném rozsahu. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto původní úvěrující přistoupil k zesplatnění celého úvěru. Následně pak došlo k postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § [číslo] na žalobkyni. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 252 Kč, ze tří úkonů právní služby po 5 380 Kč (tj. 16 140 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 578 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 24 870 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.