30 C 218/2021-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 24. 5. 2021 ve znění jeho pozdějších doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [číslo], a to dne 12. 2. 2019, na jejímž základě původní úvěrující téhož dne poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč, který jej v dohodnuté době splatnosti (3. 4. 2019) nevrátil. Poplatek za poskytnutí úvěru činí v daném případě 1 330,23 Kč a úrok 88,77 Kč Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 9. 9. 2020 pak byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, když právní vztahy mezi původním úvěrujícím a žalovaným se řídí ustanoveními o smlouvě o úvěru dle § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Původní úvěrující svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když žalovanému poskytl úvěr ve sjednaném rozsahu. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky, včetně sjednaného úroku a poplatku, a to ve sjednané lhůtě, pak vyplývá z ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalovaný však úvěr nevrátil řádně a včas, kdy došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 1887 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, na žalobkyni. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému celkovou dlužnou jistinu ve výši 5 919 Kč zaplatit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., když žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6. Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik obdobných návrhů.