30 C 318/2021-25 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 14. 9. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 162 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný použil ke své přepravě dopravní prostředek provozovaný předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] a na výzvu pověřené osoby žalobkyně se neprokázal platným jízdním dokladem, proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému, což doposud neučinil. Konkrétně se tak mělo stát dne 2. 1. 2021, kdy žalovaný nastoupil do vlaku [anonymizováno] [číslo] směr [obec] – [část obce] bez toho aniž by měl zakoupeno jízdné ve výši 162 Kč. Za shora uvedenou jízdu bez jízdního dokladu vznikla žalovanému vedle povinnosti uhradit předchůdci žalobkyně jízdné, rovněž i povinnost uhradit přirážku k jízdnému stanovenou v tarifu. V daném případě 1 000 Kč. Celková pohledávka ve výši 1 162 Kč byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl k jejímu zaplacení vyzván zástupcem žalobkyně upomínkou ze dne 27. 7. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V daném případě žalobkyně již v podané žalobě projevila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pokud jde o žalovaného, tento se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 4. Dle § 2550 občanského zákoníku, v rozhodném znění, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 5. Dle § 37 odst. 4 zákona písm. d) č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále„ pověřená osoba“) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 6. Dle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., v rozhodném znění, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 7. Dle § 18a odst. 2 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif. 8. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., v rozhodném znění, cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. 9. Soud na základě předložených listin dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný ve shora uvedených dnech použil veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný předchůdcem žalobkyně, aniž by zaplatil jízdné. V důsledku tohoto jednání žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě ceny jízdného rovněž i přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Jelikož žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, dostal se do prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, když úroky z prodlení jsou požadovány žalobkyní ve výši odpovídající § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v rozhodném znění. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu a žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobkyni dlužnou částku včetně jejího příslušenství ve lhůtě dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 1 489 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náleží odměně za tři úkony právní služby po 200 Kč a tři paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. Soud aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o formulářovou žalobu.