30 C 324/2021-16 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 31. 8. 2021 se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 1 525 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaný použil vozidlo MHD a nemohl se prokázat kontrolnímu orgánu platným jízdním dokladem. Ani následně nesplnil svoji povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou mu žalobkyně jako provozovatel MHD vyměřila. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř. Soud vyzval účastníky, aby se k této možnosti vyjádřili, žalobkyně souhlas udělila již v žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval. 4. Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaný dne 25. 3. 2021 použil tramvajovou linku [číslo]. V prostoru zastávky [ulice] v [obec] byl v 11:33 hodin kontrolován kontrolním orgánem žalobkyně a neměl k dispozici platný jízdní doklad, jeho totožnost byla ověřena z [číslo obč. průkazu] (zápis o provedené přepravní kontrole). Ze stejných listin bylo též zjištěno, že žalovaný na výzvu kontrolního orgánu nezaplatil ani jízdné ani přirážku k jízdnému. K zaplacení byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně ještě upomínkou ze dne 7. 5. 2021. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 5. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 6. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. ve znění účinném ke dni spáchání přestupku výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. Podle Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek a Tarifu Integrovaného dopravního systému [územní celek] je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Cena jízdného je stanovena 25 Kč. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 9. bod 12 Smluvních přepravních podmínek na den jízdy bez platného jízdního dokladu, nárok na úrok z prodlení tedy vzniká dnem následujícím. 8. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 9. Z hlášení a ze záznamu o provedené přepravní kontrole ze dne 25. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaný skutečně v tento den cestoval veřejným hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní. Při této jízdě byl kontrolován revizorem a neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu přímo na místě bylo uloženo k doplacení jednak jízdné ve výši 25 Kč, jednak přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný tyto povinnosti dosud nesplnil. 10. Žalovaný tedy použil veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, uzavřel tedy přepravní smlouvy, jízdné však nezaplatil. V důsledku tohoto jednání mu vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona č. 266/1994 Sb., tedy zaplatit kromě ceny jízdného rovněž přirážku ve výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný ani tuto svou povinnost nesplnil, dostala se do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku. Úroky z prodlení jsou požadovány ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžitého plnění dnem následujícím po provedené přepravní kontrole. Nárok žalobkyně se ukázal být zcela po právu, soud tedy návrhu v celém rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Žalobci náleží celková náhrada 1 489 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náleží odměně za tři úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. 12. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.