30 C 340/2020 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 11. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným 1. a 2. povinnost specifikovanou ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Návrh je odůvodněn tím, že žalobce má nárok na příspěvek na úhradu za zaopatření dítěte umístěného v dětském domově, a to na základě § 44 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotnických službách, s odkazem na prováděcí předpis, a to vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 56/2012 Sb. V tomto případě je poskytovatelem zdravotních služeb žalobce, který je pověřen svým zřizovatelem péče o novorozence, kojence a děti do věku 3 let v sociálně a zdravotně sociální tísni, a to na základě zřizovací listiny [příjmení] [anonymizováno] [obec], příspěvkové organizace, ze dne 29. 3. 2007. Příspěvek za kalendářní měsíc je povinna uhradit osoba povinná výživou do osmi dnů po uplynutí kalendářního měsíce, v němž dítě nebo průvodce v dětském domově pobývali. Žalobci vznikl dle právních předpisů specifikovaných shora nárok na příspěvek na úhradu zaopatření dítěte žalovaných v celkové výši 97 605 Kč. Žalovaní dne 2. 7. 2014 podali žádost o umístění dcery [jméno] [celé jméno žalované], narozené [datum] do [příjmení] [anonymizováno] [obec] Nezletilá byla přijata do zdravotnického zařízení dne 2. 7. 2014. V zařízení pobývala až do své smrti dne 29. 5. 2020. Osobou povinou, jsou pak jako matka a otec, tedy žalovaní 1. a 2. Příspěvek na úhradu zaopatření dítěte byl stanoven od 2. 7. 2014 do 28. 5. 2014 a výše příspěvku činila 45 Kč, dále 50 Kč a posléze 55 Kč/den. Ohledně poloviny dluhu za období od 2. 7. 2014 do 30. 6. 2015 byla dne 27. 7. 2015 uzavřena s žalovaným 2. dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři [číslo] (dále jen dohoda [číslo]). Otec polovinu tehdejšího společného dluhu, na kterou se dohoda vztahovala, splnil. Ohledně druhé poloviny dluhu byla vůči matce podána žaloba u zdejšího soudu, na základě byl dne 6. 3. 2018 vydán rozsudek č. j. 18 C 330/2017-67, který nabyl právní moci dne 4. 5. 2018. Za období, na něž byla s otcem uzavřena dohoda [číslo] kterou otec splnil, po něm žalobce druhou polovinu dluhu již nepožaduje. Dále byla s žalovaným 2. uzavřena dne 10. 8. 2017 dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři [číslo] na polovinu dluhu za období od 1. 7. 2015 do 31. 7. 2017. Na základě této dohody již otcem nebylo hrazeno ničeho. Dluh za toto období vůči matce byl rovněž uplatněn v rámci žaloby a uložen na základě shora specifikovaného rozsudku zdejšího soudu. V rámci předmětného řízení se tak žalobce dožaduje uhrazení dluhu za období od 1. 7. 2015 do 31. 7. 2015 na základě nesplnění povinností z dohody [číslo]. Dále pak dluh za pokračující pobyt nezletilé v období od 1. 8. 2017 do 28. 5. 2020 vůči oběma rodičům. Vůči žalovanému 2. tedy dluh za 1. 7. 2015 do 31. 7. 2017 činí na základě nesplněné dohody č. 2 40 845 Kč a vůči žalovaným 1. a 2. nesplněný dluh za pobyt nezletilé v zařízení žalobce od 1. 8. 2017 do 28. 5. 2020 celkem 56 760 Kč. Žalovaní i přes předžalobní výzvu na předmětný dluh dosud ničeho neuhradili. 2. Žalovaný 2. se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. 3. Opatrovník žalované 1. pak k žalobě uvedl, že z obsahu žalobních tvrzení není zjistitelný důvod, pro který má být povinnou osobou k hrazení předmětného příspěvku i žalovaná 1., když z žádosti ze dne 2. 7.2017 je zřejmé, že žádost o umístění nezletilého dítěte byla podána toliko žalovaným 2., tedy otcem nezletilé, který zjevně v době podání žádosti nezná ani adresu bydliště žalované 1. Žalovaná 1. dále vznesla námitku nedostatku pasivní legitimace, když v době podání nežila s žalovaným 2. ve společné domácnosti a žádost o umístění nezletilé nepodala. Dále opatrovník odkázal na skutečnost, že žalobkyně neunesla zatím důkazní břemeno ke skutkovým tvrzením ohledně poskytování péče pro nezletilou za období od 2. 7. 2014 do 29. 5. 2020. 4. V replice ze dne 6. 8. 2021 pak žalobce zejména uvedl, že pokud jde o žádost o umístění do zařízení žalobce, kterou měl podepsat pouze žalovaný 2., pak se žalobce domnívá, že se jedná o záležitost, ve které se zákonní zástupci nezletilého mohou vzájemně zastoupit. Naopak převažují situace, že žádost o umístění vyřizuje pouze matka již přímo v porodnici, vůli otce není možno zjistit. Z povahy věci v těchto případech převažuje nezájem rodičů o řešení svých záležitostí. Zákon č. 372/2011 pak nestanoví jako podmínku přijetí dítěte žádost podepsanou oběma rodiči. Rodičům nelze často nelze s úspěchem doručit. V daném případě v průběhu pobytu a poskytování zaopatření nezletilé žalovaná 1. nikdy neprokázala zájem, aby nezletilá nebyla v centru umístěna, ba právě naopak výslovně v řízení o nařízení ústavní výchovy svůj souhlas prokázala. Zpočátku svojí dceru dokonce pravidelně navštěvovala. Dále žalobkyně odkázala na rodný list nezletilé, z něhož je patrné, že žalovaná 2. a žalovaný 1. jsou rodiči nezletilé. Nebyli ve své rodičovské povinnosti nikdy omezeni, po celou dobu života nezletilé měli k této vyživovací povinnost. Zároveň žalobkyně odkázala na rozsudky zdejšího soud ohledně nařízené ústavní výchovy nezletilé [jméno] a stanovení jejího výživného, a to ze dne 3. 7. 2015 č. j. 22 Nc 144/2014-47, 99 P 522/2015 ze dne 23. 6. 2016 a ze dne 12. 9. 2018 č. j. 99 P 522/2015-245 a 24 P a Nc 277/2018. Žalobce dále doplnil, že je toho názoru, že naopak žalovaná 1., pokud tvrdí, že není osobou povinnou, ačkoliv z rodného listu vyplývá opak, další listiny svědčící pro svěření dítěte do péče otce nejsou známy, k úhradě příspěvku na zaopatření dítěte, musí své tvrzení prokázat. Nelze požadovat po žalobkyni, aby prokázala dle jejího názoru neexistující skutečnost. Pokud jde o výtku neunesení důkazního břemene ke skutkovým tvrzením v žalobě o poskytování péče nezletilou, pak žalobce doložil scan zdravotní karty nezletilé z programu [příjmení] [jméno], ze kterého vyplývá datum přijetí 2. 7. 2014 v 7:20 hodin a propuštění, resp. ukončení pobytu z důvodu úmrtí dne 29. 5. 2020 v 7:23 hodin. 5. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 6. Podle ustanovení § 44 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, jsou osoby povinné výživou povinni přispívat poskytovateli na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově, pro děti ve věku 3 let a popř. do 3 let a popřípadě též jeho průvodce. Zaopatřením se rozumí stravování, ubytování, ošacení a výchovná činnosti. Z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č. 59/2012 Sb., o příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jejího průvodce v dětském domově pro děti do 3 let věku se podává, že částka příspěvku je pro dítě do 1 roku věku stanovena částkou 45 Kč na den a průvodce 150 Kč na den. Příspěvek za kalendářní měsíc je povinna uhradit osoba pověřená výživou do 8 dnů po uplynutí kalendáře v měsíci, okamžitě nebo průvodci v dětském domově pobývá. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Z předložených důkazů má soud za prokázané, že v době od 2. 7. 2014 do 29. 5. 2020 měli žalovaní 1. a 2. v péči nezletilou [jméno] [celé jméno žalované], narozenou 30. 1. 2013, přičemž bylo prokázáno, že rodiče nezletilé jsou žalovaní 1. a 2. Jako povinné osoby jsou tedy těmi, kteří mají hradit příspěvek, který je účtován v souladu s vyhláškou č. 56/2012 Sb. S ohledem na shora uvedené, berouc zároveň v potaz uzavřenou dohodu a uložení části povinnosti v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 330/2017, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože se žalovaní dostali do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobce dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše byla stanovena v souladu s ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., a § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobce, který byl ve věci zcela úspěšný má vůči žalovaným právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobce pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 881 Kč a náhrady hotových výdajů v paušální výši určené dle ustanovení § 1 ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 900 Kč (3x 300 Kč), a to za podání návrhu ve věci samé a zaslání předžalobní upomínky a vyjádření ve věci. Celkem tak náklady řízení žalobce představuje částka 5 781 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.