30 C 372/2020-27 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 29. 9. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem a pojištěným byla dne 1. 10. 2014 uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění domácnosti. Roční pojistné bylo sjednáno ve výši 3 858 Kč. Žalovaný však nehradil pojistné řádně a včas, a to ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, v důsledku čehož došlo dne 10. 1. 2020 k zániku pojištění. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za dobu trvání pojištění, tj. za období od 1. 10. 2019 do 10. 1. 2020 a náklady spojené s mimosoudním vymáháním pohledávky, tedy celkem částku 1 855 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupkyně žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, a to vhozením do schránky. 3.) Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4.) Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému sjednání pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění domácnosti s běžným ročním pojistným ve výši 3 858 Kč. Žalovaný pak sjednané pojistné řádně a včas nehradil, v důsledku čehož došlo k zániku pojistné smlouvy, a to ve smyslu ustanovení § 2802a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za dobu trvání pojištění, tj. od 1. 10. 2019 do 10. 1. 2020 a náklady související s mimosoudním vymáháním, tedy celkem částku 1 855 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako obecná třídenní ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 5.) Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze tří úkonů právní služby po 200 Kč (tj. celkem 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako obecná třídenní ve smyslu ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 6.) Nad rámec shora uvedeného soud doplňuje, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno postupem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy soud návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když jen u zdejšího soudu žalobkyně podala několik desítek obdobných návrhů.