31 C 161/2021-71 — Okresní soud Plzeň-město

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 19. 4. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 383,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 383,92 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 12. 2020 mezi společností [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a původním věřitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 17. 9. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 300 Kč, který měla být splacen nejpozději do 14. 10. 2019. Žalovaný úvěr čerpal, avšak tento nevrátil. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky 7 300 Kč a dále nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 083,92 Kč, který byl rovněž splatný dne 14. 10. 2019. Původní věřitel uzavřel smlouvu o úvěru prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na který se žalovaný nejprve zaregistroval, po dokončení registrace zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, když po prověření schopností žalovaného úvěr splácet, mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy a následně úvěr poskytnut. Žalovaný dlužnou částku ve výši 14 383,92 Kč neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že se nachází ve finanční tísni a požádal soud o možnost uhradit dlužnou částku formou splátek ve výši 1 000 Kč měsíčně. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 18. 10. 2021, když k tomuto byli účastníci řádně a včas předvoláni. Žalobkyně se z účasti na tomto jednání omluvila a požádala soud, aby ve věci bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání dostavil. Soud postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a ve věci jednak v nepřítomnosti žalobkyně. V průběhu jednání žalovaný uvedl, že od původního věřitele obdržel částku 7 300 Kč, avšak z této poměrnou část uhradil. Při tomto jednání byl tedy poučen o koncentraci řízení, když v koncentrační lhůtě žalovaný soudu dotvrdil, že uhradil celkem částku 4 600 Kč, a to částku 1 000 Kč dne 18. 2. 2020, 500 Kč dne 13. 3. 2020, 500 Kč dne 23. 3. 2020, 14. 4. 2020 částku 500 Kč, 300 Kč dne 17. 8. 2020, 500 Kč dne 11. 9. 2020 a 2 x 500 Kč dne 13. 10. 2020 a 300 Kč dne 13. 11. 2020, a to na bankovní účet [číslo] [bankovní účet], který mu sdělil původní věřitel v emailu ze dne 17. 9. 2021. 4. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich má za prokázané, že mezi účastníky měla být dne 17. 9. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě měl být žalovanému původním věřitelem společností [právnická osoba] poskytnut úvěr ve výši 7 300 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve lhůtě do 14. 10. 2019, když úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně, spolu s poplatkem ve výši 7 083,92 Kč, tedy celkem částku 14 383,92 Kč. Z přípisu ze dne 2. 2. 2021 má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávek. Z výzvy ze dne 2. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2020, žalobkyni ve spojení s přílohou [číslo] seznam postupovaných pohledávek, má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z emailu ze dne 17. 9. 2019 má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o schválení jeho žádosti o půjčku ve výši 7 300 Kč s vyrozuměním o tom, pokud bude zaplacena včas do 14. 10. 2019, bude žalovanému poskytnut sleva na poplatku místo 2 703,92 Kč, bude povinen zaplatit pouze částku 2 298,33 Kč a zároveň byly sděleny čísla účtů, na která je možno dlužnou částku uhradit. Mezi nimi byl i účet [obec] spořitelny č. [bankovní účet]. Z výpisu z účtu předloženého žalovaným má soud za prokázané, že žalovaný uhradil ve prospěch tohoto účtu částku 1 000 Kč, a to 18. 2. 2020, částku 500 Kč dne 13. 3. 2020, částku 500 Kč dne 23. 3. 2020, částku 500 Kč dne 14. 4. 2020, částku 300 Kč dne 17. 8. 2020, částku 500 Kč dne 11. 9. 2020, částku 500 Kč dne 13. 10. 2020, částku 500 Kč dne 13. 10. 2020 a částku 300 Kč dne 13. 11. 2020. Dále pak žalovaný soudu osvědčil své majetkové poměry, z nichž má soud za prokázané, že žalovaného měsíční výdaje spojené s bydlením představují částku 9 440 Kč (nájemní smlouva ze dne 19. 7. 2018 ve znění jejího dodatku). Z rozsudku zdejšího soudu 36 C 303/2020-60 má soud za prokázané, že žalovanému byla uložena povinnost dlužnou částku 38 628 Kč s příslušenstvím, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně, když z výpisu z účtu předloženého žalovaným má soud za prokázané, že žalovaný splácí měsíčně tuto splátku 3 000 Kč, dále pak ve prospěch věřitele [právnická osoba] [anonymizováno] částku 500 Kč měsíčně, ve prospěch [právnická osoba] částku 552 Kč měsíčně, ve prospěch [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] částku 1 000 Kč měsíčně, ve prospěch [právnická osoba] částku 2 610 Kč měsíčně. Z výzvy [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] ze dne 1. 6. 2021 má soud za osvědčené, že pohledávka této společnosti vůči žalovanému představuje 31 739,49 Kč, pohledávka [právnická osoba] pak částku 77 546 Kč, a to ke dni 15. 6. 2021. 5. Další ústní jednání pak soud nařídil na den 9. 12. 2021, když žalobkyně opět svoji neúčast u tohoto jednání omluvila, žalovaný se k tomuto jednání dostavil. Soud i v tomto případě postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. 6. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Z předložených listin není zřejmé, zda mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva a jakého obsahu. Zjištěno bylo pouze to, že žalovaný poskytl původnímu věřiteli své osobní údaje a dále, že původní věřitel vyhotovil formulář smlouvy, ovšem není zřejmé, zda a jak ji žalovaný akceptoval. Vůbec není zřejmé, zda mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva a jakého obsahu, zjištěno bylo pouze to, že žalovaný poskytl původnímu věřiteli své osobní údaje a dále že původní věřitel vyhotovil formulář smlouvy. Vůbec není zřejmé, zda a jak původní věřitel ověřil a posoudil úvěruschopnost žalovaného dle ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016. S ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, publikovaný v Právních rozhledech [číslo] na s. 757, při absenci tvrzení a důkazů na straně žalobkyně soud vychází z toho, že původní věřitel uvedenou povinnost nesplnil a na smlouvu o úvěru tak dopadá sankce absolutní neplatnosti (k otázce absolutní neplatnosti srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] [anonymizováno]). V daném případě tak není zjištěno, zda byla mezi původními účastníky uzavřena smlouva, je ovšem zřejmé, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného částku 7 300 Kč, z níž žalovaný vrátil pouze částku 4 600 Kč, o rozdíl těchto částek, tedy o částku 2 700 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a je povinen částku takto získaného plnění vrátit. Protože se žalovaný dostal do prodlení, podle ust. § 1970 občanského zákoníku je dále povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v sazbě dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to od 9.2.2021, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaného o zaplacení dlužné částky dříve vyzvala, resp. neprokázala doručení jednotlivých výzev žalovanému. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 občanského zákoníku. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, byť z jiného právního důvodu, a na návrh žalovaného, po ověření jeho majetkových poměrů dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil plnění v navržených splátkách, jejichž výše je adekvátní dlužné sumě. Ve zbývajícím rozsahu je žaloba nedůvodná, soud ji proto částečně zamítl. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když to byl žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení, avšak žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.