31 C 305/2020-35 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 7. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že [název práv. osoby] a žalobkyně uzavřely dne 31. 1. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly mj. pohledávky za žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně ([název práv. osoby]) uzavřela dne 23. 6. 2014 se žalovaným Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a další služby (pronájem příjímacích zařízení) a dále závazek žalovanému zaplatit sjednanou cenu za poskytnuté služby. Žalovanému byl na základě smlouvy umožněn pronájem příjímacího zařízení, konkrétně MODEM TECHNICOLOR TC7200ED3 WIFIEMTA (SN:MAC:88F7C78A28C4) když převzetí tohoto zařízení stvrdil žalovaný podpisem zakázkového listu dne 24. 6. 2014. S ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývajícímu ze smlouvy zejména tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva dle čl. 2 .7.3.2 VOP a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 9. 12. 2014 zaslaným žalovanému v souladu s ustanovením čl. 2 VOP. V rámci odstoupení od smlouvy byla žalovanému poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a zároveň byla žalovaný upozorněn na povinnost vrátit zařízení. Žalovaný byl povinen nepoškozené a funkční zařízení vrátit ve lhůtě do 14 dnů od ukončení smlouvy a to dle čl. 7 VOP. Pro případ nevrácení zařízení byla sjednána povinnost žalovanému uhradit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Žalovaný zařízení nevrátil a smluvní pokutu neuhradil a to ani přes písemnou upomínku žalobkyně ze dne 1. 6. 2020. 2.) Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3.) Ve věci byl zdejším soudem následně dne 14. 10. 2020 pod č. j. 31 C 254/2020-28 vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou a proto byl usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 11. 2020 pod č. j. 31 C 254/2020-37 v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen. 4.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5.) V daném případě soud postupoval dle § 115a o.s.ř., kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníků předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně s postupem dle § 115a o.s.ř. souhlasila. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 o.s.ř. její konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 6.) Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 23. 6. 2014 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, když na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně ([název práv. osoby]) zavázala mimo jiné pronajmout žalovanému technické zařízení v této smlouvě popsané. Ze zakázkového listu ze dne 24. 6. 2014 má soud za prokázané, že toto technické zařízení konkrétně MODEM TC7200WIFI TC009125 MAC 88F7C78A28C4 bylo žalovanému instalováno, což žalovaný jeho podpisem stvrdil. Z výzvy ze dne 9. 12. 2014 má soud za prokázané, že žalobkyně od smlouvy pro prodlení žalovaného se zaplacením dlužných částek odstoupila, vyzvala žalovaného k vrácení zapůjčeného příjímacího zařízení s upozorněním, že pro případ nevrácení zařízení vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle ceníku v daném případě ve výši 2 000 Kč. Z přípisu ze dne 22. 1. 2015 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně opětovně vyzývala žalovaného k vydání předmětného zařízení, případně zaplacení smluvní pokuty. Z přípisu ze dne 18. 3. 2019 má soud za prokázané, že [název práv. osoby] vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výzvy ze dne 18. 3. 2019 jakož i z výzvy ze dne 1. 6. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. 7.) Podle § 2048 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8.) Podle § 2193 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. 9.) Podle § 2196 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, byl-li ujednán jen účel, k němuž se má věc užívat, zařídí se vypůjčitel tak, aby začal věc užívat bez zbytečného odkladu a aby ji po splnění účelu bez zbytečného odkladu vrátil. 10.) Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla mimo jiné smlouva o nájmu, resp. smlouva o výpůjčce ve smyslu ust. § 2193 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému do užívání příjímací zařízen. Ve smlouvě byla stanovena povinnost žalovaného pro případ ukončení smlouvy povinnost poskytnuté zařízení vrátit zpět žalobkyni. Pro případ prodlení s vrácením tohoto zařízení pak byla mezi účastníky sjednána v souladu s ustanovením § 2048 a násl. občanského zákoníku smluvní pokuta. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy splnila, technické zařízení žalované zapůjčila, žalovaný však své povinnosti ze smlouvy porušil, když po jejím ukončení předmětné technické zařízení žalobkyni zpět nevrátil, a to ani přes písemnou výzvu žalobkyně. Žalobkyně tak využila svého práva a uplatnila vůči žalovanému nárok na zaplacení smluvní pokuty, který však ze strany žalovaného rovněž nebyl zaplacen. Aktivní legitimaci žalobkyně má pak soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl, tak jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno. 11.) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. §142a odst. 1 o.s.ř., když plnou náhradu nákladů řízení přiznal žalobkyni, která byla ve věci úspěšná. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení advokátem podle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve výši 3 úkonů právní služby po 200 Kč za převzetí zastoupení, zaslání upomínky a podání žaloby, a náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky ve výši 300 Kč (3 úkony po 100 Kč). Podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21 % DPH. Náklady řízení tak představují částku 1 489 Kč. 12.) O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.