31 C 353/2020-25 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25. 9. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 565 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 996,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 358, 14 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně a s úrokem ve výši 20,98 % ročně vždy z částky 8 572, 83 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [název práv. osoby] [anonymizována tři slova], [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu s částkou ve výši 8 865 Kč (představující úrok za půjčené peněžní prostředky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 365 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98% ročně sjednanou v článku 1.4. smlouvy, z odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 500 Kč) uhradit právnímu předchůdci žalobkyně v hotovosti v 46 týdenních splátkách po 555 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 8. 2018. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, porušil tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradil dne 18. 6. 2019 Celkem žalovaný uhradil žalobkyni do tohoto data částku 13 300 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně pak vzniklo nejpozději dne 14. 8. 2018 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Vzhledem k tomu, že k tomuto dni nebyla dlužná částka uhrazena od tohoto data se úročí neuhrazená jistina ve výši 8 572, 83 Kč až do zaplacení úrokem ve výši 20,98% ročně. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to z účinností ke dni 29. 11. 2019, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn přípisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 29. 11. 2019, představovala dlužná částka 10 565 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 572, 83 Kč z dlužného úroku ve výši 0 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0 Kč a z dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátky ve výši 1 992, 17 Kč, když po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni již ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném vedle shora uvedených částek rovněž kapitalizovaný úrok ve výši 2 358, 14 Kč, když se jedná o úrok ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 572,83 Kč od 30.11.2019, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení, tedy do 29.11.2019 a dále do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 996,59 Kč, který představuje zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 8 572,83 Kč od 22.8.2018, tj. ode dne marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty běžící po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení, tedy do 29.11.2019 a dále do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku žalobkyně. 2.) Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. 3.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4.) Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval. 5.) Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] (smlouvy o spotřebitelském úvěru) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, [název práv. osoby] [anonymizována tři slova], a žalovaným dne [datum], když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 8 865 Kč, tedy celkem částku 23 865 Kč v pravidelných 43 týdenních splátkách ve výši 555 Kč měsíčně, když poslední splátka byla splatná dne 14. 8. 2018 RPSN byla mezi účastníky stanovena ve výši 230% ročně v článku 1.4. smlouvy pak byla mezi účastníky sjednána úroková sazba za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72% ročně. Z výzvy ze dne 7. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň jej vyzval k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. 6.) Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7.) Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8.) Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9.) Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 10.) Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 15 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 8 865 Kč, celkem tedy částku 23 865 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 230%, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ročně. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16.8.2018 pod č.j. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatil částku 13 300 Kč, doplatit tedy zbývá částka 1 700 Kč. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se pak žalovaný se zaplacením této části dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 13. 12. 2019, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě k zaplacení dlužné částky ze dne 29. 11. 2019, do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 11.) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, byť žalovaný byl ve věci úspěšnější, avšak z obsahu spisu nemá soud za prokázané, že by žalovanému náklady řízení vznikly. 12.) O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když ne