31 C 364/2020-27 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se návrhem na vydání na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 15. 10. 2020 domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizních poplatků, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizováno] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonem stanovené lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval, žalobkyně jej zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky, když o této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Tímto jednáním se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku a vznikla mu povinnost, v souladu se zákonem č. 348/2015 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek ve stanové výši hradit. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti a nezaplatil televizní poplatky za období od září 2019 do ledna 2020, tedy celkem za 5 měsíců, tedy celkem 5 x 135 Kč, celkem tedy částku 675 Kč. Vedle dlužné jistiny pak žalobkyně požaduje po žalovaném k zaplacení kapitalizovaný úrok z prodlení ve vztahu k prodlení s jednotlivými splátkami do dne vyhotovení žaloby, tedy k 15. 10. 2020 ve výši 60,29 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani přes písemnou upomínku. 2.) Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen. 3.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4.) Soud ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive v rámci lhůty, která jim byla stanovena ve výzvě, doručené jim do vlastních rukou, se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv zároveň byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5.) Soud má v dané věci za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného přípisem ze dne 23. 10. 2018 ke sdělení, proč z jeho strany není hrazen televizní poplatek. Zároveň jej upozornila na následky nevyjádření se k této výzvě. Přípisem ze dne 29. 5. 2019 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k přihlášení se jako poplatníka [anonymizováno], když z poštovní dodejky má soud za prokázané, že mu tato výzva dne 11. 6. 2019 vhozena do poštovní schránky. Z přípisu ze dne 28. 8. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o jeho zařazení do evidence plátců televizních poplatků s termínem první splátky za září 2019 ve výši 135 Kč měsíčně. Z výpisu z evidence [anonymizováno] ve spojení s potvrzením České pošty má soud za prokázané, že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku, a to od srpna 2019. Žalovaný svoji povinnost platit televizní poplatky řádně nesplnil a za období září 2019 do ledna 2020 žalobkyni neuhradil ničeho, celkem tak ke dni podání žalobního návrhu dlužil žalobkyni na poplatcích částku 675 Kč (5 x 135 Kč, výpis detailu dluhu). Žalovaný, ačkoliv o úhradu dlužné částky byl žalobkyní vyzýván, tuto do dnešního dne nezaplatil (výzva žalobkyně ze dne 15. 7. 2020, která byla doručena žalovanému 20. 7. 2020). 6.) Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, 4) Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě 5), považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. 7.) Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč a měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8.) Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy České televize, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení, určeného předpisy občanského práva. 9.) Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná, když žalovaný jako poplatník televizního poplatku nesplnil svoji poplatkovou povinnost a za období od září 2019 do ledna 2020 neuhradil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně, celkem tak dluží žalobkyni částku 675 Kč. Výše poplatku je pak v souladu s ustanovením § 6 zákona č. 348/2005 Sb. v platném znění. Jelikož žalovaný neplnil řádně a včas, dostal se do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 a žalobkyni vedle dlužné částky náleží rovněž i úrok z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění a který je žalobkyní vždy požadován od prvního dne prodlení se zaplacením jednotlivého televizního poplatku ke dni 15. 10. 2020, tedy ke dni vyhotovení žaloby. Ke splnění povinností byla žalovanému stanovena běžná třídenní lhůta v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 10.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přestože byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, náklady na právní zastoupení advokátem v daném sporu nebyly soudem přiznány s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], který dospěl k závěru, že pokud [anonymizováno] (žalobce) agendu televizních poplatků sama spravuje, následné předání příslušných agend jakékoliv advokátní kanceláři postrádá racionální smysl. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazení televizních poplatků totiž nelze paušálně, byť výjimka je možná, očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru [anonymizováno]. Je pak jistě žádoucí, aby si [anonymizováno] činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., jako by advokátem v řízení zastoupena nebyla. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dále paušální náhradu v paušální výši určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen„ vyhláška“). Soud přiznal žalobkyni náhradu za 2 úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, tj. za výzvu žalovaného k plnění a za písemné podání ve věci samé (žaloba) vždy ve výši 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhlášky, neboť se jedná o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 600 Kč.