34 C 224/2021-19 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 7 719 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku z titulu revolvingového úvěru. 2. Soud vzal za prokázané, že strany projevily vůli uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dne 22. 6. 2020 a v ní žalobkyně projevila vůli zavázat se na požádání žalované poskytovat i opakovaně v její prospěch peněžní prostředky do celkové výše 50 000 Kč a žalovaná projevila vůli zavázat se tyto peněžní prostředky průběžně vracet ve splátkách splatných k poslednímu dni v měsíci ve výši nejméně 1/3 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího měsíce, jinak 300 Kč. Žalovaná se ve smlouvě chtěla zavázat k zaplacení poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru a úroku ve výši 20 % měsíčně. V případě prodlení žalované se splácením úvěru delším než 2 měsíce stává se bez dalšího celý dluh splatným. V takovém případě se žalovaná zavázala k zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z dlužné částky namísto úroku ve výši 20 % měsíčně. Žalobkyně poskytla žalované celkem 17 100 Kč. Dopisem ze dne 6. 5. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných částek podle této smlouvy. 3. Po právní stránce soud posoudil věc podle §§ 2395 a 2399 odst. 1 o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle žalobkyně a žalované směřovaly k tomu aby se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se chtěla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, což představuje podstatné ujednání ve smlouvě o úvěru, ovšem v souhrnném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z. a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. V dané věci byl sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně, roční procentní sazba nákladů korunových úvěru poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila v dubnu 2018 8,93 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěru poskytovaných peněžními ústavy a to cca více než dvaceti čtyř násobě. Z toho důvodu soud ujednání o úroku považuje za rozpor s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) za nepřiměřené je třeba považovat i ujednání o 20 % poplatku za čerpání úvěru z čerpané jistiny, který má dle smlouvy souviset zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti a se zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany úvěrujícího, jejich rezervaci pro úvěr, vyplacení peněžních prostředků klientovi, neboť i při zohlednění nákladů spojených s účetními operacemi žalobkyně je zřejmé, že požadovaný poplatek musí daleko přesahovat tyto náklady, a z ekonomického hlediska tedy plní funkci úroku. Jelikož je smlouva neplatná, jsou účastníci povinni podle § 2993 o. z. vrátit to, co plnili. Žalobkyně plnila žalované 17 000 Kč a žalovaná plnila žalobkyni 20 349 Kč. Jelikož právo žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení zaniklo splněním podle § 1908 odst. 1 o. z., soud žalobě nevyhověl. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zcela procesně úspěšná žalovaná by měla proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, nicméně jelikož jí žádné náklady nevznikly, soud jí právo na náhradu nákladů nepřiznal.